Příjemné a alespoň trochu fotogenické počasí pro fotografy nebývá v listopadu až tak často. A tak, pokud nastane, vyrážím na toulky s fotoaparátem. Většinou pouze do blízkého okolí a pěšky. A blízké okolí je pro mě Hradec Králové, kde již dlouhá léta žiju. Ač jsem mládí prožila v Pardubicích - pro ty, kdo netuší, města Pardubice a Hradec spolu neustále soupeří - Hradec jsem si zamilovala. Velmi zjednodušeně lze říct, že je to příjemné místo pro život.
Chtěla bych se s vámi podělit o pár obrázků z mé poslední fotografické vycházky. A začnu hned známou siluetou města, ležícího na soutoku řek Labe a Orlice. V pozadí jsou věže chrámu sv. Ducha a Bílá věž. Stromy v tomto období ještě hýří barvami.
Z mostu u soutoku jsem se vydala stezkou podél Orlice. Stezka slouží hlavně cyklistům, kteří se vyhnou rušným komunikacím v centru města. Soutok Labe a Orlice byl po povodních zrekonstruován, zpevněn a byly na něm vysázeny i nové stromy.
Místo je i rájem vodního ptactva.
Je také rájem pro nutrie. V minulosti se zde přemnožily a byly násilně "vystěhovány", objevily se však znovu. Žebrat o jídlo umí perfektně.
Na soutoku Labe a Orlice se rozkládají Jiráskovy sady, kde můžete najít například růžovou zahradu, hudební pavilon, řadu vzácných dřevin i dřevěný kostelík sv. Mikuláše. Ten je v současné době v rekonstrukci.
Na cestě podél Orlice je řada romantických zákoutí a hlavně vlídné ticho téměř uprostřed města.
Na některých místech stezky můžete potkat i romantické zbytky původního opevnění.
Od Orlice se mi otevřel detailnější pohled na městské věže (chrám sv. Ducha a bílá věž).
Přes Orlici jsme přešla po Moravském mostě (budova s věžičkou v pozadí) a kolem bývalých kasáren zamířila k Bono publico.
Bono publico je oficiální název krytého historického schodiště z roku 1810. Vchod je zapuštěn do hradeb města, odtud vede schodiště vzhůru na Velké náměstí. Místní říkají tomuto schodišti familárně "myší díra". Schodiště bylo nějakou dobu uzavřené, snad probíhaly nějaké opravy. Ale moc dobře to zatím nevypadá.
Z krytého schodiště je vstup na nově zrekonstruované Jižní terasy. Dříve zpustlé a nepřístupné místo se v roce 2011 přeměnilo v odpočinkovou zónu s lavičkami, altánem a vodotrysky. Je tu pěkně i v tuto podzimní dobu, ostatně to můžete posoudit podle následujících fotografií.
Na části svahu byla nedávno vysázena i vinná réva.
Levandule a růže lemují nejvyšší část Jižních teras - na fotografii je pohled směrem ke Gočárovu schodišti.
Jedna z posledních letošních růží. Nejkrásnější jsou zdejší růže začátkem léta.
Jedno z romantických zákoutí s lavičkou. I v listopadu hraje všemi barvami díky barevným listům divokého vína.
Barevné listí zdobí i pergolu nad schodištěm. Ostatně na spoustu schodů musíte být při návštěvě Jižních teras připraveni. Rozmanitá schodiště, schody a schůdky spojují jednotlivá patra teras.
Nedá mi to a na závěr musím vložit i tuto fotografii z Jižních teras - má pracovní název "divoké víno". Kdeže je ten šedivý listopad?
Na jižních terasách končí moje listopadová procházka. Ale dalších krásných míst je v Hradci Králové ještě dost!
