Dobytek hraje v našich životech významnou roli, a to nejen v politice, maliny již nesrovnatelně menší. Význam tohoto rčení je samozřejmě jasný. „Dát volovi malinu“ a myslet si, že je nažranej, to je jako vylévat kýblem vodu z děravého Titanicu (to jsem někde vyčetl). Nicméně při svém pátrání po jeho vzniku jsem narazil na řadu souvislostí, které mne zaujaly a možná by některé mohly pobavit i vás, milí čtenáři. Nejprve bych se rád trochu pozdržel u těch malin.
Maliník je původní domácí rostlinou v celé Evropě a Asii, přesto nikdy nevzbudil zájem žádného starověkého národa na kontinentě. Neobjevil se v žádných řeckých, latinských nebo čínských písemnostech. To je zajímavé, protože se jedná o rostlinu s vysoce léčivými účinky. Dle Wikipedie je doporučován i u Alheimerovy choroby a zlepšuje zdravotní stav kuřáků a alkoholiků. V léčitelství se používá též sušený list maliníku - výluhy se používají ke kloktání při zánětech v dutině ústní.
Takže: Možná je váš vůl tajný alkoholik (kuřák být nemůže, nemá ruce), ale musíte ho naučit kloktat!
K svému překvapení jsem zjistil další dvě oblasti, ve kterých jsou maliny užitečné i jinak, než jako potravina.
Zlaté maliny za nejhorší film v roce
Maliny se udělují v Los Angeles v předvečer filmových Oscarů. Držitelé cen si pro ně jen zřídka přijdou osobně. Toto pravidlo porušila Sandra Bullocková, která si v roce 2010 přišla pro Zlatou malinu za nejhorší herečku pro herecký pár ve filmu Slečna zamilovaná, a následující večer převzala Oscara pro nejlepší herečku v hlavní roli za film Zrození šampiona. Věříme, že smysl pro humor Sandra nepředstírá. Všechny přítomné si získala tím, že na malinovém ceremoniálu zadarmo rozdávala DVD s tímto filmem a slíbila, že přijde znovu za rok. Pokud by lidé zjistili, že film není až tak špatný, malinu čestně vrátí. Třikrát veřejně darovala Americkému červenému kříži 1 milion dolarů - nejprve na konto pro finanční pomoc příbuzným obětí z útoků 11. září 2001, podruhé ve prospěch pomoci lidem postiženým zemětřesením a tsunami v Indickém oceánu v prosinci 2004. Další 1 milion dolarů věnovala obětem zemětřesení na Haiti 2010 v roce 2010. Jsem jejím fanouškem.
Prostě u žen miluji úsměvy.
Vědecké rozvíjení všímavosti speciální meditací nad třemi malinami
Všímavost můžete rozvíjet následujícím způsobem: Vezměte si misku s malinami do jedné ruky. Usaďte se na židli. Uvolněte se. Ponechte odplout jiná vyrušení nebo aktivity a nechte tělo relaxovat. Nyní si vezměte jednu malinu do ruky a podívejte se na ni tak, jako byste ji viděli poprvé v životě. Můžete si představit, že jste právě dorazili z Marsu, někdo vám tuto malinu podal a vy jste neobyčejně zvědaví, co to je. Vnímejte její barvu, povrch a strukturu. Přivoňte si k ní. Přibližte ji k ústům, aniž byste se jí dotkli. Plně ji s použitím všech smyslů poznávejte a buďte velmi pečliví. Povšimněte si jakékoliv odpovědi ve svém těle. Co se ve vás odehrává v souvislosti s touto drobnou malinou. Dále následují podobné pokyny pro práci s druhou a třetí malinou.
Je to dost dlouhé a já konstatuji, že tady bude někdo vůl a já to být nechci, dál to číst nebudu.
https://www.hlavni-myslenky.com/rozvijeni-vsimavosti
Tady už nějakej vůl byl…
Názvosloví
Vůl je kastrovaný samec tura domácího. Kastrace masných plemen se provádí u telat pokud možno již při narození. Vůl se před vykastrováním nazývá býk. Jalovice je samice skotu starší 6 měsíců. Tele samičího pohlaví mladší šesti měsíců je jalovička. Kráva se z jalovice stane až po otelení, (porodu), až potom začne dávat mléko.
(„Čeština je opravdu bohatý jazyk. Jak se rodí kotě? Kotěním. Jak se rodí tele? Telením. A jak se rodí vůl? ...“).
Slovo vůl se v přeneseném významu používá i jako nadávka, zejména při označení hloupého člověka. Oslovení „vole“ se vyskytuje i v neutrálním, nepejorativním smyslu, často také jako konverzační vsuvka. Již za První republiky toto oslovení zpopularizovali Jiří Voskovec a Jan Werich, kteří se takto navzájem na jevišti šeptem chválili. Jeho užívání je však ještě starší a doklady o něm existují už z 19. století v díle Ignáta Herrmanna. (To je pro mne novinka.) Rozšířilo se po druhé světové válce, kdy nahradilo oslovení „člověče“ či „čéče“.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kr%C3%A1va
O fenoménu volování
Na tuto problematiku jsme jako íčkaři narazili již mnohokrát. Naposledy u mého článku o oslovování „týíí brďo“ a výrazu „na jedno brdo“, kde se svými postřehy zapojili Jiří Libánský a Zuzana Pivcová. Viz:
https://www.i60.cz/clanek/detail/18454/hratky-s-cestinou-tyii-brdo-ty-nejsou-na-jedno-brdo
Ale mnohem více diskutujících s vlastními zkušenostmi se objevilo u mých dřívějších dvou článků o „volování“ ve škole. Popisuji tam své zážitky učitele na střední škole u studujících při zaměstnání
https://www.i60.cz/clanek/detail/15511/ucitel-v-nesnazich-nejen-vzdelavat-ale-vychovavat
Ale hlavně svůj pokus o výchovné působení coby třídního na normálním denním studiu zde:
https://www.i60.cz/clanek/detail/11507/vole-vole-dobry-den
Byl bych rád, kdybyste si tento článek ještě otevřeli, a mrkli se na 26 zajímavých íčkařských diskuzních příspěvků. Článek je téměř doslovným záznamem výňatku mé vyučovací hodiny, kde jsem se pokoušel o výchovu chlapců k džentlmenství. Byl to boj s větrnými mlýny. Také tam konstatuji: Tento fenomén by chtěl psychologický rozbor a pohovor s uchazeči o funkce na nejvyšších místech, vždyť někteří z nich si to volování neodpustí ani v poslanecké sněmovně - viz nedávno mediálně známý výrok tehdejšího premiéra úřednické vlády, když nezaregistroval zapnutý mikrofon. (Šlo zřejmě o letadlo na pohřeb Nelsona Mandely.) „Kdo to zaplatí, ty vole?" (Otázka vedle sedícímu ministrovi téže vlády).
Ještě bych rád upozornil na hezký článek Jarmily Peerové a u něj další poznámky, třeba ze sportovního prostředí slovy Františka Mendlíka. https://www.i60.cz/clanek/detail/8302/to-byly-casy-vole-vole
Jazykovědce trápí „volování“
Článek (Marek Kerles): http://www.czsk.net/svet/clanky/publicistika/volovanie.htm Cituji: "Rozhodně neznám žádný jiný jazyk, v němž by název vykastrovaného býka či vůbec nějakého zvířete fungoval jako konverzační vsuvka," říká známý český lingvista Václav Huňáček. Čeština podle něj představuje v tomto směru naprostý unikát. (Co na to naše jazykářky na i60?)
Podobný názor mají i další odborníci. Čtyřiasedmdesátiletý profesor Václav Konzal ze Slovanského ústavu Akademie věd k tomu říká: „Osobně si ale také nedovedu vysvětlit, proč zrovna slůvko "vole" zdomácnělo v češtině natolik, že přežilo nejen celou dobu komunismu, ale
i současnou módní vlnu vulgarismů anglického původu. "Všímám si, že tohle slůvko začaly v mnohem širší míře používat i ženy a dívky," tvrdí Konzal. "I můj vnuk, když chtěl před časem projevit radost z dárku, prohlásil: babi, ty vole, to je krásný. Přitom si vůbec neuvědomil, že řekl nějaké sprosté slovo," dodává lingvista.
Stejně tak se pohybuje v rovině spekulací i možný vliv známého studentského sloganu "Servít je vůl", který se v reakci na metody neoblíbeného profesora začal od padesátých let objevovat na zdech domů. Heslo pak rozšiřovali i studenti, kteří s dotčeným profesorem neměli vůbec nic společného. "Já tenhle nápis našel dokonce na pařížské Eiffelovce," ale i na pyramidách v Egyptě, tvrdí jiní.
K tomu musím dodat, že pan prof. Servít mě na fakultě stavební učil mechaniku a rozhodně jsem ho za vola nepovažoval. Nicméně ten nápis zřejmě začal právě tam a v té době – na pánských záchodcích.
Chvála volovinek a volky nevolky
Závěrem mi dovolte ocitovat ještě to podstatné z mého dalšího staršího článku, neboť dvěma volům vděčím za to, že jsem vůbec na světě.
O vzniku i zániku života člověka někdy rozhoduje podivná shoda náhodných šťastných či nešťastných okolností. Alespoň v mém případě tomu tak zatím bylo. A tak jsem přišel na svět volky nevolky. Můj pradědeček byl sedlák. Jednoho dne zapřáhl pár volů, usedl na kozlík vozu, ale voly nemohl dostat do pohybu. A to, ani když použil biče. Posléze zjistil, že se před nimi batolí můj malinkatý dědeček (narozen v roce 1885)...Takže ti volové nejen, že nebyli hloupí, ale oni byli dokonce stateční. Ani nevím, jestli je za to můj pradědeček nějak odměnil. Proto jsem tento svůj článek nazval „Chvála volovinek“. Docházím v něm k dvěma ponaučením.
1. Mým pokrevním otcem a matkou jsem byl počat jako neplánovaný a nechtěný, (alespoň ne v tomto vztahu – zanedlouho jsme se já a maminka s otcem rozvedli). Prostě, chybička se vloudila...Ponaučení: Pozor na bejkárny!
Aneb: Když někdo není "dobrák vůl", ale "bejk", měl by se naučit používat při sexu ochranné pomůcky.
2. Pokud jste se alespoň jednou při čtení této mé vědecké práce pousmáli, pak splnila svůj účel, neboť je vědecky dokázáno, že i drobné volovinky, pokud vzbudí úsměv, nám dokonce prodlužují život.
Takže mohu zvolat své další ponaučení: „Chvála volovin“.
A pojďme si dál blbnout, třeba v Hrátkách s češtinou.
