Přibývá hereček, které se odhodlaly zveřejnit na svých sociálních sítích své snímky bez make-upu. Často si dělají selfíčka, když neupravené a rozcuchané ráno vstávají z postelí. Chtějí tak ženám naznačit: Nedělejte si hlavu, že nejste tak krásné jako my na fotkách, v reálu totiž vypadáme takto, tedy normálně jako vy.
Trendu se chytly některé značky vyrábějící oblečení. Například novozélandská značka Lonely na sebe upozornila tím, že si vybrala mladé herečky ze seriálu Girls, které se nechaly vyfotit ve spodním prádle bez jakýchkoli úprav. „Je to realistické ztvárnění života a pokud se někomu takto nelíbím, je to jeho problém,“ řekla jedna z nich, Lena Dunhamová. Stejnou kampaň udělal řetězec American Eagle, který nafotil naprosto obyčejné, nijak výrazně krásné ženy ve spodním prádle se sloganem: Vaše skutečné já je sexy. Zakládá si na tom, že snímky jejich modelek neprocházejí Photoshopem, tedy programem na úpravu fotografií, který dokáže zázraky.
Běžně to funguje tak, že se modelkám počítačově upravuje nejen pleť, ale klidně se jim i prodlužují nohy nebo zmenšují boky. Pokud jde firmám o to, aby jejich výrobky prezentovala známá herečka či zpěvačka, je naprosto běžné, že její snímky vylepšují tak, aby co nejvíce odpovídala tomu, co prezentuje. Takže jí třeba udělají na fotce větší prsa, hustší vlasy, větší rty, delší řasy a podobně. Přitom už takové focení obnáší práci řady vizážistů, kadeřníků a maskérů, kteří dotyčnou připraví. Ale pořád málo, je třeba ještě zasáhnout počítačově. Člověk si pak říká, zda ty dívky jsou vůbec ve skutečnosti krásné, když je třeba je vylepšovat, že?
Na jedné straně celý tento cirkus s vytvářením reklamní krásy považujeme za přehnaný. Na straně druhé, přiznejme si, chtělo by se nám koupit si krém, který propaguje nehezká žena s pletí plnou vad, pupínků a červených flíčků? Netoužíme podvědomě po iluzi? Jasně, že průměrně chytrá žena ví, že když si krém koupí, nebude po namazání s ním nádherná jako ta vyretušovaná bytost, která se s ním maže v reklamě. Na druhé straně podvědomě, tajně, tak trochu věří, že jí ten krém udělá lepší pleť. Aspoň trošičku. A hlavně, je přece příjemné podívat se na dívku či ženu hezkou, zajímavou, výraznou, byť víme, že jde o upravenou fotografii. Vždyť obyčejnosti a šedi máme kolem sebe v životě až až. Nakonec to totiž zpravidla dopadá tak, že se stejně prodává více kosmetiky a módy, na kterou jsou dělány kampaně s krásnými, vylepšenými ženami než těch, které propagují takzvaně reálné ženy s jizvami, striemi a pupínky. Ono jde totiž o to najít tu správnou míru vytváření iluzí. A to, bohužel, mnozí reklamní tvůrci neumí.
Když totiž vidíme téměř šedesátiletou herečku Andie McDowellovou, jak dělá reklamu na krém proti vráskám, je nám sympatická, protože jí stylisté nechali její vrásky vidět. Kdyby měla tvář hladkou jako dvacítka, spíše by to zákaznice popudilo, protože vědí, že v šedesáti jako dvacítka prostě vypadat nejde. Na druhé straně, kdyby Andie tu reklamu dělala ušmudlaná, neměla načesané vlasy a nebyla nalíčená a počítačově upravená, nepřipadala by nám tak přitažlivá a zajímavá. Reklama by nás neupoutala. Reklamy s Andie mají totiž ten správně namíchaný poměr reality a iluzí. Člověk si řekne: Hergot, ta vypadá dobře, přestože má trochu vrásek a nezastírá, že je zralá dáma. Starší moudré ženy se tedy nad přehnaným vylepšováním snímků maximálně usmějí. Ty méně sebevědomé a moudré, se nad tím rozčilují.
Problém však je u dívek mladých. Ty často podléhají pocitu, že všechny ty současné přenádherné bytosti na snímcích tak vypadají ve skutečnosti a chtějí tak vypadat také. „Dívky si velmi často přejí být modelkami nebo aspoň chtějí zkusit, jak by vypadaly na stylizované fotografii, kdyby je nalíčil profesionální vizážista. Jsou často pod vlivem zidealizovaného, nedosažitelného světa bezchybné krásy, který na nás útočí ze všech stran,“ říká psycholožka Michaela Fialová.
V některých případech může dospívající dívce nespokojené samé se sebou paradoxně pomoci, kdyby si takové takzvaně velké focení zkusila. Když pak uvidí, co to obnáší a jak hodně je na snímku vylepšená, často si uvědomí, že i to, co vidí v časopisech a na internetu, je stejná hra na iluzi. Že ty krásky jsou ve skutečnosti úplně obyčejné holky s vadami na kráse jako ona. Že to, co vidí na snímcích, je jen jedna velká hra na krásu.
„Nyní se vytváří dojem, že aby člověk žil kvalitní život, musí být krásný. Dospívající dívka, která zatím nemá životní zkušenosti, tomu přirozeně podléhá. Nedivme se, vždyť tomu nyní často podléhají i ženy dospělé, zralé,“ připomíná psycholožka.
Přiznejme si to. Na jedné straně ohrnujeme nos nad snímky, na kterých jsou ženy vyretušované, zkrátka vylepšené. Na straně druhé: Která z nás si neběží aspoň přepudrovat nos nebo se kouknout do zrcátka a prohrábnout si vlasy, když se má fotit? Často říkáme: Ne, nefoť, já dneska vypadám hrozně.
Zkrátka, každá chce vypadat na snímku co nejlépe. A celebritám a modelkám se za to navíc platí. Tak se nedivme, že souhlasí s tím, aby se jim prodlužovaly nožky, zmenšovaly boky, zvětšovaly oči. Pořád lepší, když se to děje jen virtuálně kvůli fotek, než když se takové procedury podstupují v reálu na operačních sálech. Zkrátka, byznys s krásou a módou byl, je a bude jedna velká iluze. Občas se objeví móda, kdy čím dál více lidí volá po přirozenost, jako nyní, ale vsaďme se, že vylepšování snímků tady bude vždy. A čím pokročilejší bude technika, tím méně budou reklamy a módní fotografie odpovídat realitě.
