Jde o to nepodlehnout jakémusi všeobecně přijímanému ideálu Vánoc. Takový totiž existuje jen v reklamách a románech. Tak jako se různorodost lidí projevuje v různých oblastech života, měla by se projevovat i ve způsobu, jakým přistupují ke slavení svátků. Vánoce jsou typickým příkladem podléhání tlaku společnosti. Když někdo řekne, že Vánoce neslaví, je považován za podivína nebo chudáka, který je sám a nemá slavit s kým. Kdo slaví bujaře, nakupuje hromady dárků a jeho dům už od listopadu lemují barevné blikající řetězy, je označen za materialistického konzumního zhýralce, který nezná podstatu křesťanských svátků. Kdo řekne, že nekupuje dárky, může se vsadit, že pak někdo za jeho zády řekne: No jo, póza, ve skutečnosti na ně beztak nemá.
Zkrátka, přístup k Vánocům je zapeklitá věc, která přináší spoustu přetváření se, lhaní sami sobě a předstíraného nadšení. Mnozí lidé se proto v předvánočním a vánočním období trápí kvůli tomu, že jsou sami, že nemají na dárky, nebo třeba proto, že budou trávit vánoční dny s rodinnými příslušníky, které ve skutečnosti vůbec rádi nemají. Průzkum na toto téma dělala loni agentura GfK, která se snažila zjistit, jak vlastně Češi k Vánocům přistupují. Vyšlo z něj, že dvě procenta Čechů Vánoce vůbec neslaví. Tři procenta jen občas. Většinou jde o seniory, lidi ovdovělé či rozvedené. Lidé se svěřovali s tím, že třeba po rozvodu či smrti někoho blízkého, rok, dva na oslavy Vánoc prostě kašlali, protože na ně neměli náladu. Pak si třeba naopak zase udělali štědré oslavy. Buďto sami sobě nebo s kamarády. Vánoce naopak slaví pravidelně rodiny, ve kterých jsou malé děti. Nejvíce lidí, kteří Vánoce neslaví, žije v Praze a nejvíce jich je ve věkové kategorii šedesát až šedesát devět let. Zvláštní? Ani ne.
Lidé výrazně starší jsou mnohdy v domovech pro seniory a tam pro ně rituály spojené s Vánocemi chystá personál nebo je o Vánocích navštíví rodiny. Ale právě mezi šedesátníky je hodně lidí, kteří žijí sami a v podstatě už mají dost doby, kdy sháněli a nakupovali, aby vystrojili rodině ty správné Vánoce. Tady je typický příběh dvou třiašedesátiletých kamarádek. Jana vypráví:
„Dcera žije v Anglii, je tam i o Vánocích. Jet za ní se mi nechce, má tam své přátele. Samotné se mi nechce nic zdobit ani nakupovat, co jsem se v padesáti rozvedla a dcera odjela, Vánoce neslavím. Vůbec. Nezdobím, nevyvařuju, negruntuju. Stejně je na tom moje kamarádka Eva. Na Štědrý den se jdeme projít a večer si každá z nás ve svém bytečku čte nebo kouká na televizi. Peníze, které tím ušetříme, pak společně každé léto pěkně rozfofrujeme u moře. Vždy, když pak hodujeme v řecké taverně, říkáme, že to jsou naše Vánoce.“
Z průzkumu agentury GfK vyplynulo, že jen osm procent lidí utrácí za dárky více než deset tisíc korun. Více než pětina Čechů dává za dárky mezi pěti a deseti tisíci korunami. Čtyři procenta lidí uvedla, že k Vánocům nekupují vůbec nic. Třicet jedna procent lidí chodí o Vánocích na mši. Většina lidí uvedla, že se na Vánoce těší kvůli volným dnům, dárkům a setkání s rodinu či přáteli. Úplně nejméně se na Vánoce těší lidé ve věku patnáct až devatenáct let, nejčastěji uváděli, že je štve to, že budou muset volné dny trávit s příbuznými. „Hele, jestli se ti to nehodí, rozhodně za mnou nemusíš jezdit jen proto, že jsou Vánoce. Přijeď, když se ti bude chtít.“ Tuto větu řekla loni pětasedmdesátiletá Ilona své dvacetileté vnučce. Takto na to vzpomíná: „Vnučka řekla, že je to pro ni nejlepší dárek, protože by strašně ráda jela s kamarády na hory, ale rodiče jí říkají, že to nepřipadá v úvahu, protože první svátek vánoční musí jet za babičkou. Musí. To mě naštvalo. Za mnou přece nikdo nemusí jezdit jen proto, že jsou Vánoce. Ať přijede, když bude mít pocit, že chce babičku vidět, ne? Nakonec přijela hned první týden v lednu a strávily jsme spolu moc pěkné dva dny. Procházely jsme se, povídaly jsme si. Ale prudit vnučku, aby odmítla hory s kamarády kvůli tomu, že někdo vymyslel, že se lidé mají právě v určitý den navštěvovat? V tomhle já nejedu.“
A další zajímavý údaj spojený s průzkumy týkajícími se způsobu trávení Vánoc. Přibývá lidí, kteří prožívají Vánoce v domovech pro seniory. Zůstává v nich přes svátky čím dál více lidí. Není to ani tak známka toho, že by o ně rodiny neměly zájem, ale spíš toho, že jak populace stárne a lidé se dožívají čím dál vyššího věku, přibývá těch, kteří jsou prostě v tak špatné kondici, že už odjezd z domova pro seniory k rodinám nezvládají. Za mnohými tedy jezdí příbuzní a dělají si malé oslavy Vánoc přímo v domovech pro seniory.
Ať už tedy trávíme Vánoce jakýmkoli způsobem, podstatné je, aby byl pro nás příjemný. Pro někoho je příjemné trávit ty dny v bujarém veselí v kruhu početné rodiny, pro někoho je mnohem příjemnější číst si knížku a brát ty dny jako každé jiné. Sebevědomý a moudrý člověk zkrátka ví, co mu dělá dobře a právě Vánoce jsou ideální možností zjistit, jak na tom v tomto směru jsme.
