Aneb: Lev v srdci, ryba v marmeládě, polibek nešiky
Co mají společného? Tak na to byste, milí přátelé, určitě nepřišli. Ale odpověď existuje. Poslední dobou zabíjím samotu tím, že si na internetu vyhledávám různé „jazykové koutky“a bavím se vším, co lze objevit v souvislostech s naší krásnou češtinou. Mimo jiné jsem objevil odvětví lingvistiky, o kterém jsem dříve neměl ani tušení. Je to etymologie, která na vědecké úrovni zkoumá původ a vývoj slov, ale i ustálených slovních spojení. Vezměme si třeba výrazy „hlava rodiny“ nebo „noha u stolu“, ve kterých se nečekaně, ale významově správně, setkáváme s lidským tělem. Jenže existuje i lidová etymologie, kdy lidé mnohdy pouze odhadovali původ slova, a to nesprávně na základě podobnosti, a v některých případech této domněnce podobu slova dokonce přizpůsobili. Např.“peklo“ jako „místo, kde se peče“, i když slovo pochází ze staršího výrazu pro smůlu či dehet; „protěžovat“ domněle od těžký, místo správného „protežovat“ - od protekce.
Dle Wikipedie se s příklady lidové etymologie můžeme setkat v českém prostředí již např. v dílech Jana Husa, Jana Blahoslava, Jana Ámose Komenského. (Odbočím – zajímavé je, že všichni byli Janové, co tomu asi řekne Honza Raška?) Např. „kostel“ byl Blahoslavem odvozován od slov kost a popel (ve skutečnosti je to přejímka z latinského castellum - „hrad, pevnost“), Jan Hus vysvětloval slovo „svatba“ jako „sva dva“ (jsme dva). Někdy se uplatňuje i u frází. např. rčení „panický strach“ je odvozeno od jména řeckého bůžka Pana, který strašil pastýře. Českou lidovou etymologií však bývá přiřazováno ke slovu „panic“.
Samotné slovo „panic“ mě přivádí k souvislostem, které bych rád rozvedl, ale bylo by to na delší samostatný článek. Nicméně musím upozornit, že vůbec nejde o žádný sex, nýbrž o nešťastnou lásku. Podle pověsti se Pan zamiloval do krásné nymfy Syrinx. Jelikož Pan byl napůl člověk a napůl kozel, není divu, že sličná nymfa jeho lásku neopětovala. Když se Panův zájem stal pro nymfu nesnesitelný (již šlo o stalking), začala před ním prchat. Pan ji však stále pronásledoval, až se dostali k řece. Syrinx už neměla kam uprchnout, a tak se na vlastní žádost od vládce všech bohů, Dia, nechala proměnit v rákosí. Panova láska k Syrinx byla však natolik silná, že si z onoho rákosí udělal píšťalu a po večerech na ni vyhrával smutné písně. Tomu, kdo ho vyrušil ze spánku nebo při jeho toulkách lesem, naháněl velký strach svým křikem a vzhledem (odtud panický strach, panika).
Snad vás tím příliš nenudím, ještě bych rád zmínil další zajímavý termín. Etymologická pověst je pověst snažící se o vysvětlení vzniku nějakého názvu, včetně názvů míst vyskytujících se v okolí. Protože člověk neznal vědeckou etymologii, používal k tomu účelu různé vnější podobnosti s rozličnými osobami, s jejich činností či s příběhy, jež se podle jeho obrazivosti mohly stát.Tato svérázná lidová etymologie se stávala odrazovým můstkem k rozvinutí smyšleného příběhu. V různých místních názvech se tak spatřovaly nejrůznější události. Etymologické pověsti ovšem nenalezneme jen v lidovém prostředí. Do této kategorie můžeme řadit i známou pověst o založení Prahy kněžnou Libuší (podle muže tesajícího práh). Ve středověké literatuře si nejvíce oblíbil etymologickou pověst Václav Hájek z Libočan, který jimi doslova prošpikoval svou kroniku. Nutno dodat, že tyto pověsti ponejvíce sám vytvářel. Podle něj například: název obce Peruc vznikl, když našel Oldřich Boženu „perúcí“, (Viz závěrečné vyprávění na YouTube z Toulek českou minulostí). Postoloprty prý vznikly tak, že zakladatel si usmyslel dát název osadě podle slov toho obyvatele, ke kterému jako prvnímu vkročí; byl to náhodou člověk, který si zašíval škorně zvané postoly, a když byl dotázán, co dělá, odpověděl „postoly prtuji“. (Prták bylo staré pojmenování ševce, po této změně pátrat nebudu.) 
Etymologické pověsti nemají zpravidla se skutečným jazykovým vysvětlením nic společného, jde však o pozoruhodnou ukázku lidské fantazie a vynalézavosti. Případů, kdy se lidová etymologie shoduje s vědeckou, je opravdu málo. Nicméně mě eymologie přivedla k mému nejoblíbenějšímu tématu, kterým je pátrání směrem „proč se to tak říká“. Zdaleka nejsem sám, stejnou zábavu si pro sebe a své čtenáře vymyslel např. Miloslav Švandrlík, kterého jsem již několikrát citoval, ale i s ním polemizoval. Dnes bych vás rád pobavil ukázkou z jiného soudku. Je to článek z dalšího jazykového koutku, a to internetového magazínu se zaměřením na Izrael http://eretz.cz/ . (Publikováno 14.1.2014 Autor: Chaim Hayek). Poté, co jsem obdržel písemný laskavý souhlas s citováním tohoto článku na i60, učiním tak nyní bez dalšího mého zasahování. (Jinými slovy – nebudu do toho autorovi kecat, i když to pro mne bude těžké)
Mojšele odjíždí do Ameriky a Jankele se ho ptá: „A umíš anglicky?” Mojšele odpoví: „Oui!” „Ale to je přece francouzsky.“ „Tak já umím i francouzsky!“ Kdysi jsem v Izraeli potkal Čecha, který si myslel, že když bude mluvit po-ma-lu a zře-tel-ně česky, budou mu rozumět. A kupodivu je dost hebrejských slov, která znějí jako česká. Sepsal jsem dnes v autobuse takový částečný seznam, ať můžete zjistit, že umíte vlastně trochu hebrejsky, byť o tom třeba ani nevíte, podobně jako Mojšele uměl francouzsky.
nešika (polibek), lev (srdce), ryba (marmeláda), kaše (obtížný), liška (kancelář), šum (česnek), stav (podzim), kupa (pokladna), chyba (náklonnost), kos (kelímek), ach (bratr), rov (většina), hon (majetek), bor (jáma), mor (myrha), doma (podobná), mi (kdo), raz (tajemno), mapa (ubrus), duby (méďa), tuky (papoušek), nora (hrozný), sova (sytost), šok (lýtko), kotel (zeď), kec (konec), pil (slon), pila (slonice), bacha (plakala), mula (proti ní), hody (indický), Ir (město), Brit (smlouva), sir (hrnec), Eda (komunita), vyduj (vyznání), daty (náboženský), dat (náboženství), ]do] dvora (včela), po (tady), ta (buňka), mazal (znamení), smol (levice), bar (syn, aramejsky), blil (smíšenina) a šuk (trh). (Sloveso „trhat“ autor neuvádí).
Naopak najdeme hebrejská slova znějící podobně jako česká a dokonce se stejným významem: bejca (vejce), šeš (šest), šam (tam), balut (žalud), tale (jehně) a har (hora) či podobným: še (že, ale i jiné spojky). Michal je oblíbené ženské jméno a z jidiš přišlý šluk není šluk, ale lok. Tremp je autostop. Šmarja Gutman byl významný archeolog. Nedělám si zdaleka nárok na úplnost, určitě je ještě řada zajímavých slov (pár jsem jich také ze zápisků z autobusu nerozluštil). Chce to jen být sakran (zvědavec). Ale to už jsem nudnik (otrava, jidiš slovo snad z českého nudný).
A nyní vám tedy, vážení čtenáři, nabízím slíbené vyprávění na You Tube z Toulek českou minulostí. Snad vás upoutá obrázek.
https://www.youtube.com/watch?v=ZGk0iQCZCpU
