Přelom roku je dobou, kdy si snad i ten nejzarytější pěstitel alespoň trochu odpočine, i když ho dlaně „svrbět“ nepřestanou. Pravda, ven by většinou ani psa nevyhnal, tak alespoň kontroluje ve sklepě jablka, povylévá zapomenutou vodu v sudu, setřásá z větví těžký mokrý sníh a hlavně už spřádá plány na jaro. Jakmile ale teploty alespoň na pár dní vystoupají nad nulu, nic na světě ho doma neudrží. Vždyť na zahradě je přece tolik práce!
Během zimy se najde trocha času na údržbu nářadí. Pečlivě odstraníme všechny nečistoty a kovové části potřeme tenkou vrstvou oleje, která zamezí korozi. Zkontrolujeme násady, nalomené je lepší vyměnit. Také kolíky do hrábí raději doplníme už nyní, neboť až se jaro zeptá, výmluvy nepomohou. Totéž platí pro nově vyrobené kůly, které si včas natřeme ochrannou vrstvou, zejména tu část, která přijde do země. Není asi nutné připomínat, že dřevo by mělo být vyschlé. Konve je nejlepší zavěsit. Jednak tolik nepřekážejí, jednak je tak lépe udržíme v suchu. Sekačky a jiné moderní mechanismy už jsou většinou řádně vyčištěné a promazané, ale nudící se kutil kolem nich stále obchází se šroubovákem, aby odhalil byť jen jediný nedotažený šroubek. V duchu se už vidí, jak se s nimi opět prohání po trávníku.
Řežeme, stříháme, zakracujeme
V prosinci nezapomeneme nařezat rouby, odebíráme je nejlépe z jižní strany stromu. Odrůdu už máme samozřejmě vybranou předem. Hodí se pouze silné jednoleté výhony (ne vlky!) s dobře vyvinutými pupeny umístěnými blízko sebe. Řežeme je tak dlouhé, jak jen to jde. Zakracují se až při roubování. Svážeme je, připevníme jmenovku (paměť občas zklame) a založíme do země asi do třetiny jejich délky na místě chráněném před sluncem. Každý má svou zkušenost, čas i postup.
Zimní řez ovocných stromů provádíme pouze při teplotách pohybujících se nad nulou. Radikální zmlazení jádrovin (jabloně, hrušně) děláme v případě, že jsme stromy v minulých letech neudržovali a příliš se zahustily. Odstraňujeme všechny větve, které rostou dovnitř koruny, jsou poškozené nebo nemocné. Pokud se k takovému kroku chystáme poprvé, je lepší přizvat si odborníka, který poradí, jak na věc. Chyby se totiž velmi těžko odstraňují. Bezmrazé dny také využijeme k sestřižení listnatých živých plotů (ptačí zob, habr). Jiné je to u rostlin (například u zlatice, šeříku, vistárie, štědřence, lýkovce nebo okrasné třešně), od kterých očekáváme, že nás potěší svými květy. Ty zakracujeme hned po odkvětu. Tam, kde jsou spodní části větví holé, odstraníme horní dvě třetiny porostu, u postranních výhonů necháme jedno až dvě očka. Pokud některé keře chybí, doplníme je silnými mladými sazenicemi v březnu nebo dubnu. Ve stejném období také zastřihujeme stálezelené dřeviny. U některých keřů (tavolníky, kaliny) tak činíme jen výjimečně, pouze když chceme poopravit jejich tvar. Na zkrácených letorostech vyraší sice méně kvetoucích výhonů, zato pěkně zesílí. Při prosvětlování keře vyřezáváme přestárlé větve až u země.
Ochraňujeme před zimou
Abychom mohli pařeniště začít využívat už v únoru, musíme ho chránit před promrznutím. Nejvhodnější je asi třiceticentimetrová vrstva suchého listí, kterou nasypeme nejen dovnitř pařeniště, ale i kolem něho. Mráz nezalézá totiž jen za nehty. Pokud však v pařeništi máme zeleninu, která přezimuje, jako např. polníček, je nutné při teplotách nad nulou hodně větrat, aby nezahnívala. To ostatně platí též o zelenině a ovoci, které máme uskladněné ve sklepě. Napadené kusy ihned likvidujeme. V době, kdy nastanou holomrazy, musíme věnovat pozornost skalkám a suchým zídkám. Kontrolujeme, zda vítr neodvál smrkové chvojí, jímž chráníme rostliny před nepřízní počasí. Je možné na ně přihodit hrubou rašelinu, která nebrání přístupu vzduchu, jak tomu bývá u běžněji používaného listí, jež po zvlhnutí vytvoří neprodyšnou krustu. Naopak růžím ho můžeme dopřát pořádnou vrstvu, kterou na jaře zapracujeme mezi keříky, a obohatíme tak půdu organickou hmotou. Také pomněnky a macešky, které jsou sice mrazuvzdorné, mohou kvůli holomrazům utrpět na kráse. Lehkou nastýlkou z chvojí proto nemůžeme nic zkazit. Rododendrony, opatřené ochrannou vrstvou na zemi a krytem shora, často kontrolujeme, zejména po silnějších větrech či vydatnější sněhové nadílce. Ta by mohla uškodit i jehličnanům. Nebezpečný je hlavně těžký mokrý sníh, který proto odstraňujeme co nejdříve. Trvá-li vánice dlouho, mnohý zahrádkář vyběhne už během ní, aby za hlasitého povzbuzování přihlížejících vyzbrojen hráběmi lehkým ťukáním na spodek větví sklepal bílou pohromu (neuskočí-li včas, sobě za límec). V klidu mohou zůstat jen ti, kdož v pravý čas pokryli stromky k tomu určenou textilií, kterou ještě upevnili provázkem.
Kontrola se určitě vyplatí
Leden je měsícem, kdy věnujeme pozornost uloženým hlízám jiřinek, mečíků a begonií. Jakmile se na zbytcích stonků objeví plíseň, je třeba pořádně vyvětrat a hlízy rozložit tak, aby se navzájem nedotýkaly. Je-li skladiště příliš vlhké a studené, hrozí hniloba, která se rychle šíří. Nemocné kusy je třeba okamžitě zničit a zdravé přemístit na opravdu suché místo. Můžeme je také zkusit položit do plat od vajíček, které odnímají vlhkost. Pozor také na přílišné vysušení! Muškáty a fuchsie, které přechováváme ve světlém sklepě, zbavujeme opadávajících listů a dopřáváme jim dostatek čerstvého vzduchu ve dnech, kdy nemrzne. Zahnívající stonky ihned odřezáváme. Opatrně se zálivkou. Čekáme s ní, až zemina vyschne. Ani pak se to ale nesmí přehánět! Pokojové květiny nehnojíme, ani nepřesazujeme. Mějme na paměti, že čím méně světla a tepla, tím méně musí být vláhy, jinak hrozí přemokření kořenového balu, což může způsobit i odumření rostliny. Při vyšších teplotách a suchém vzduchu zejména panelákových bytů listy mlžíme. Ani vlažná sprcha čas od času neuškodí.
Pro radost z květů
Vánoční kaktus, na němž se už vyvinula poupata, můžeme v půli prosince přenést do mírně teplé místnosti. Nároky na světlo příliš velké nemá. Vykvete kolem Vánoc či Nového roku. Nesmíme však nechat vyschnout zeminu, jinak poupata opadají. Radost nám může udělat i větvička zlatice (lidově zlatý déšť). Pokud ji utrhneme po 10. prosinci, rozkvete do tří týdnů, když ji celou ponoříme na dvanáct hodin do teplé vody. Po celou dobu udržujeme 35 až 40 °C. Poté ji dáme do vázy. Dbáme, aby voda, kterou denně vyměňujeme, měla pokojovou teplotu. Venku nás potěší květy čemeřice. Některé kultivary je ukáží už v listopadu, jiné v prosinci, další v březnu. Chráníme je pouze v extrémních mrazech, kdy na rostlinu postavíme dostatečně velkou bednu bez víka plnou suchého (prodyšného) listí. Jakmile nepříznivé podmínky pominou, ihned ji odstraníme.
Co nám říkají pranostiky
Prosinec
· Když v prosinci mrzne a sněží, úrodný rok nato běží.
· Mírný prosinec - mírná celá zima.
· Studený prosinec - brzké jaro.
· Na suchý prosinec následuje suché jaro.
· Jaké zimy v prosinci, taková tepla v červnu.
· Svítí-li na den svatého Štěpána slunce, bude drahé ovoce.
· Jestli vítr o Vánocích věje, jest v hojnosti dobrá naděje.
· O Vánocích obloha čistá a hvězdná, bude úrodný rok.
· Když v prosinci hrom ještě hučí, rok příští stále vítr fučí.
· Připadne-li Boží narození na čtvrtek, bude rok velmi úrodný, jenom vína bude prostředně.
· Na svatou Lucii jasný den, urodí se konopí i len.
· Na Adama, Evu čekej oblevu.
Leden
· Na Nový rok o slepičí krok.
· Jsou-li červánky v novoroční den, přinesou jistě samou slotu jen.
· Na Tři krále o skok dále.
· Leden jasný, roček krásný.
· Leden studený, duben zelený.
· Lednové mlhy věští mokré jaro.
· Hojný sníh v lednu, málo vody v dubnu.
· V lednu za pec si sednu.
· Když krtek ryje v lednu, končí zima v květnu.
· Jaký leden, takový červenec.
· Suchý leden, mokrý červen.
