Možná bych to mohla nazvat akční důchodce...
Nepředpokládám, že by tento můj příspěvek byl brán výhradně jako soutěžní, i když jsem jej tak nazvala. Ale chtěla bych vám trochu přiblížit svého tatínka, byť už není mezi námi. Narodil se v roce 1916 a vyrůstal na vesnici v České Třebové. Po válce se přestěhoval do Ostravy, kde zakotvil po zbytek života.
Jeho koníčkem se stala práce. Jezdil u Dopravního podniku s tramvají, autobusem i trolejbusem. Vypracoval se na učitele v autoškole. A tuto dobu jsem už začínala vnímat. Býval doma málo, protože většinu času strávil v práci. Tím nemyslím jenom v kanceláři. Odpoledne mu začínala tak říkajíc druhá směna. Vyučoval spoustu kurzů pro řidiče a nejen Dopravního podniku. Například i pro nemocnici v Ostravě. Pokud neměl kurz, míval většinou jízdy. Nejčastěji na autobusech, ale i na osobní vozy a motorky. To byly individuální jízdy, víkendy nevyjímaje. Víkendy jsem mívala nejraději. Ne proto, že byl málo doma a moc jsme ho nevídali, ale o víkendu jsem mohla jezdit s ním, protože to bylo na celý den a vždy mimo Ostravu.
Zapojil své aktivity do Svazarmu, kde každoročně pomáhal s přípravou motocyklových závodů na Ostravském trojúhelníku. Jezdil na něm i Franta Šťastný.
Zařizoval mikulášskou pro děti, které po rozdání dárků povozil v kostýmu trolejbusem po Ostravě.
Letní večery pouštěl filmy v trolejbusových garážích přes průhledné plátno ven. Diváků bylo mnoho. Dnes by se to dalo nazvat letním kinem.
Ovšem to nebyla jediná tatínkova záliba, byl také kutil a zbytek volného času trávil vylepšováním všeho, co se dalo. Toto jsem zdědila po něm. Asi v 66. roce jsme se přestěhovali do paneláku. Tam své kutilství využíval hlavně v důchodu. Chodili za ním všichni sousedé a tatínek opravoval. Opravoval všechno. Ve sklepě si zřídil šikovnou dílničku a všichni věděli, kde ho najdou. Opravy vodovodní baterie, WC, ventily u topení nebo cokoli v domácnosti apod. Některým vyrobil nějakou skříňku. Nezlobil se, že byl vyrušen ani v době večera nebo brzy ráno, když nastala nějaká neodkladná situace.
Při svém kutilství nikdy nemyslel na čas ani dobu, která byla. Tato práce ho držela doslova při životě i proti ponorkové nemoci, když šla do důchodu i maminka, která byla o 11 let mladší, až do jeho 80 let, kdy vážně onemocněl. Odešel ve svých 88 letech, 2 dny před 55. výročím svatby. Teď určitě pomáhá někdy nahoře.
Zakončím jednou úsměvnou vzpomínkou na tatínka a jeho kutilství.
Tatínek si konečně udělal čas i na větší poličku, kterou mamince sliboval. Blížily se vánoce a my pilně doma pomáhali mamince při úklidu. Spokojeni, že máme vše hotovo, přišel tatínek 22. prosince, rozhodl a pustil se do práce. Všem nám bylo do pláče. Mimo tatínka, který nevnímal, že je vše uklizeno na svátky. Odstavoval se nábytek, vrtalo se, sádrovalo… Tatínkovi se nedalo odmlouvat, a tak, když maminka podotkla, že už má vše uklizeno a chce si trochu odpočnout, aby to nechal po svátcích, jen pronesl: "Vždyť to mám za chvíli hotové." Přežili jsme to všichni, byť vyčerpáni novým úklidem. A tatínek? Když vše dodělal, šel si spokojeně odpočnout se slovy: „No vidíš, že to nebylo tak strašné.“
Ale tato příhoda se stala u nás každoročně veselým příspěvkem hlavně o vánocích.
Bohužel nemám z těchto aktivit žádné fotografie, tak alespoň nějaká civilní.
SOUTĚŽ AKČNÍ SENIOR - Znáte ve svém okolí ženu či muže v seniorském věku, kteří jsou něčím výjimeční? Kteří například mají za sebou nějaký mimořádný sportovní výkon, řídí ve vysokém věku firmu, pracují pro charitu, malují obrazy, hrají divadlo, vystudovali vysokou školu apod.? Představte tyto akční seniory našim čtenářům - napište o těchto lidech příběh nebo s nimi udělejte rozhovor a vyhrajte některou z cen! Více informací o soutěži najdete na tomto místě.
