Zní to možná úděsně, ale léčba
pijavicemi je znovu v oblibě

Zní to možná úděsně, ale léčba
pijavicemi je znovu v oblibě

6. 9. 2012

O komerční medicíně se stále častěji říká, že jejím cílem není vyléčit, ale léčit – za pokud možno co nejvyšších nákladů. A tak roste zájem o tradiční metody, které byly donedávna pokládány za šarlatánství a tmářství. Platí to i o léčbě pijavicemi, o níž se ukázalo, že je účinnější, než by se na první pohled mohlo zdát.

Léčbu pijavkami si většina lidí spojuje především se středověkou medicínou plnou pověr a omylů. Není to ale pravda, protože vrchol jejich používání spadá do 19. století. Ještě roku 1846 se například podle tehdejších odhadů ve Francii spotřebovalo ročně 20 až 30 milionů pijavek. Červi se tehdy přikládali především na krk, do oblasti břišní (do krajiny jater nebo žaludku) a dokonce i na skráně.

Takže vidět pacienta, kterému z hlavy visí červi, nebylo nic neobvyklého. Léčilo se jimi kde co – od nachlazení až po žaludeční problémy. Těžko se proto divit, že přemýšlivější lékaři koncem 19. století metodu zavrhli. Jenže se ukázalo, že s vaničkou bylo vylito i dítě.

Proti infarktu i bolesti

Teprve nedávno moderní lékařský výzkum zjistil, že je možné od tohoto vodního červa okoukat řadu užitečných postupů a nechat se jím inspirovat při výrobě léků. Nejde totiž jen o jednu z variant pouštění žilou, v němž si stará medicína libovala. Pijavice se nespokojuje s prostým „odpouštěním“ krve pacienta, ale současně ji i ředí. Moderní výzkum ukázal, že látky, které přitom do těla hostitele vypouští, se mohou uplatnit i při léčbě mnoha nemocí nebo při náročných operacích.

Pijavka, která prokousne kůži své oběti, potřebuje, aby se krev nesrážela, ale plynule přitékala do rány. Vylučuje proto hirudin, látku, která zabraňuje srážení krve. V tom také spočívá hlavní léčebný efekt přikládání pijavek: nejde jen o to odstranit "špatnou krev" či "přebytek šťáv", jak uvádějí staří autoři, ale o snížení srážlivosti krve. Například při infarktu, mozkové mrtvici, trombóze a dalších podobných onemocněních mohl mít hirudin významný pozitivní vliv. Dnes se tato látka uplatňuje především jako prostředek proti tvoření krevních sraženin v prvních dnech po infarktech a mrtvicích.

Vlastnosti hirudinu se uplatňují také při dlouhotrvajících mikrochirurgických operacích. Při nich totiž musí chirurgové sešít obrovské množství drobných cév a vlásečnic, přičemž srážení hromadící se krve by mohlo jemnou práci zcela překazit.

Ale nejen to. Výzkumníci z farmaceutických firem zjistili, že ve slinách pijavek je nejméně dvacet látek zmírňujících bolest. Má to svou logiku: přisátá pijavka rozhodně nemá zájem na tom, aby byl hostitel na její přítomnost bolestí upozorněn.

Moderní medicína začala obracet svůj zájem k pijavkám v 90. letech. Zpočátku se červi pro produkci hirudinu a dalších látek pěstovali na speciálních farmách. Dnes farmaceutický výzkum usiluje o vytváření jejich syntetických odvozenin – především z komerčních důvodů. Přesto se farmakologové o pijavky zajímají dál, protože mají vysoce specializovaný životní styl a jejich vývoj vedl ke schopnosti vylučovat řadu látek, jež ostatní živočichové neprodukují. Je tu tedy velká naděje najít další účinné látky, které by se mohly uplatnit i v léčbě jiných nemocí a patologických stavů.

Červi – exportní artikl

Pijavky (hirudinea) jsou vodní červi, patří mezi kroužkovce, takže k jejich příbuzným patří také dešťovky. Jsou to hermafroditi, každý jedinec má samčí i samičí pohlavní orgány. Na světě žije asi 900 druhů pijavek, převážně v tropických deštných pralesích. U nás můžeme najít jen několik málo druhů. Z nich jen pijavka lékařská (Hirudo medicinalis) se skutečně živí krví velkých teplokrevných živočichů a je schopná se přisát i na člověka. V České republice je ale poměrně vzácná a žije jen v teplejších oblastech, především na jižní Moravě.

Pokud tedy uvidíte při koupání vedle sebe ve vodě velkého černého červa s přísavkami na obou koncích těla, je to nejspíš pijavka koňská. Té se není třeba bát, protože navzdory jménu se živí jen drobnými živočichy a její čelisti nejsou schopny lidskou kůží proniknout. Dalším hospodářsky významným druhem pijavek je chobotnatka rybí, která trápí sladkovodní ryby nejen tím, že jim saje krev, ale také přenosem parazitů. Je obávaným škůdcem rybníků a sádek.

V minulosti se spotřebovávalo při léčení tolik pijavek lékařských, že byly chovány uměle, protože přirozená naleziště nestačila. Na mnoha místech se je díky vysoké poptávce podařilo dokonale vyhubit, jinde byly naopak vysazeny uměle. Do českých zemí se pijavky dovážely především z Maďarska a nesměly chybět v žádné lékárně – nejen pro doktory a felčary, ale i pro domácnosti. Velkým exportérem pijavek bylo také carské Rusko, kde dokonce požívaly jakési státní ochrany (byly určené měsíce, kdy se nesměly lovit).

Lazebníci si výkonných červů považovali: po použití je nezahazovali, ale vymačkávali z nich nasátou krev, aby byli okamžitě připraveni k dalšímu použití. Nešlo totiž čekat, až pijavka vytráví, protože po jednom napití krve nepotřebuje další oběť až 15 měsíců. Jeden červ je schopen odsát až 30 gramů krve, když má dost, tak se většinou sám pustí. Pokud ne, dokázal obratný léčitel živočicha z člověka odstranit během okamžiku, stačilo mu trochu posolit hlavičku (červovi, nikoliv pacientovi). Z neznámých důvodů bývala dávána přednost červům se zelenavým nebo šedým zbarvením před černými jedinci.

Dnes už se zase objevují léčitelé, kteří se k používání pijavek vracejí (tzv. hiruditerapie), a tak se začínají znovu objevovat i jejich umělé chovy. Léčitelé tvrdí, že pijavice neléčí jen konkrétní orgán, ale působí na lidský organismus jako celek. Má tedy pozitivně působit na imunitu, krevní tlak, metabolismus a další faktory, údajně léčí i chronické záněty a podobně.

Červ se přikládá na vyholené a očištěné místo kůže. Obvykle se neaplikuje víc jak 12 červů během jednoho sezení, jehož délku určí léčitel podle celé řady okolností (stav léčeného, věk, reakce na terapii…). Pacient by měl vždy dostat pijavky dosud nepoužité. Vědci totiž nedávno u tropických druhů prokázali, že se v jejich těle vyskytuje DNA hostitelských organismů ještě dlouho po sátí, dokonce podle ní mapovali výskyt ohrožených organismů v deštných pralesích. 

 

Další články autora na www.novakoviny.eu

léčebné metody zdraví
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?