Některá si to říká v mládí a postupem času si vytvoří svůj styl. Je pak spokojená a o tom, co si kupuje, už nepochybuje. Naopak jiné tápou celý život. Vyjdou z obchodu a místo toho, aby se těšily, až v novém svetříku vyrazí, hlavou se jim už prohání otázka: Udělala jsem dobře, že jsem si ho koupila?
Někdy je za tím normální nejistota, nižší sebevědomí, absence citu pro styl. Ten opravdu není každému dán a pokud má někdo pocit, že ho nemá, není se za co stydět. Je to stejné, jako když někdo umí malovat a jiný nenakreslí rovnou čárku. Od toho jsou stylisté, které si movití lidé platí za to, že jim v obchodech radí, co si koupit a co ne. Je samozřejmě na každém člověku, jestli chce takovému profesionálnímu stylistovi věřit nebo dá raději na radu kamarádky nebo jen a jen na svůj úsudek. Nikomu však neuškodí znát několik zásad, kterými se stylisté, módní poradci a dobře oblečení lidé, zpravidla řídí.
Nevěřme zrcadlům v kabinkách. Klamou. Buďto v nich vypadáme lépe, než ve skutečnosti nebo hůře, ale nikdy ne tak jako v reálu. V tak malém prostoru člověk nemá šanci zhodnotit, jak mu oblečení sedí. V kousku, o kterém uvažujeme, je dobré vyjít ven z kabinky a prohlédnout se v zrcadle s odstupem, z dálky, jako bychom se normálně procházely obchodem a náhodou se zahlédly v zrcadle. Umožní to vidět se z boku, zezadu, zkrátka s odstupem.
Nebojme se zeptat. Někdo se rád radí. Je však lepší se zeptat cizího člověka než prodavačky. Prodavačka je od toho, aby prodala. Některé jsou upřímné a snaží se říct i nepříjemnou pravdu, ale vesměs se pak snaží vnutit jiné zboží. Není nic špatného na tom, když se tak nejistě prohlížíme, přitom vidíme nějakou dámu, která se nám líbí a zeptáme se jí, co na to říká, jak nám to sluší. Většinou z toho vznikne příjemná konverzace. Jen málo žen není potěšeno, když slyší: nezlobte se, ale vypadáte dobře, vidím, že oblékání rozumíte, tak neporadila byste mi, co si o tom myslíte, sedí mi to, jak v tom vypadám? Že by schválně cizí žena ženě poradila špatně? No, to už bychom kápli na mimořádně velkou potvoru.
Nedělejme velké hromadné nákupy. Je sice v módě vyrážet na takzvaný velký nárazový shopping, ale většinou to končí neslavně. Koupíme si více věcí najednou, když už jsme jednou za čas vyrazily, a mnohdy jde o věci, které jsme vlastně nepotřebovaly. Ale když už jsme do toho nákupního centra vyjely, tak něco přivezeme, že. Mnohem větší efekt má občasné brouzdání po krámech a obchodních centrech ne s cílem nakupovat, ale s cílem jen se tak projít. A kdybychom viděly něco, co nás zvláště upoutá, tak si to zkusíme. V tomto směru to samozřejmě mají snazší obyvatelky větších měst než ty z vesnic, kterým nic jiného, než vyrazit na velký nákup jednou za čas, zpravidla nezbývá.
Pozor na e-shopy. Internetové nakupování je super v případě, že nakupujeme jídlo, drogérii, elektroniku či zájezdy. Ale oblečení? Pozor, pozor. Vypadá to skvěle, ale ve skutečnosti nemusí být materiál, barva či střih takový jako na snímku. Pokud mluvíme o dámách vyššího věku, nekonfekčních velikostí nebo poněkud baculatých, jde především o to, aby oblečení sedělo. Když má plandavé triko šestnáctiletá hubená holka, jde to. Když něco nesedí šedesátileté dámě, je to špatné. A kdo nám zaručí, že to, co přijde poštou, opravdu sedět bude? Vracet se nám to pak nechce, tak si řekneme, že to vlastně není tak špatné. Takže to buďto leží ve skříni nebo to nosíme, ale necítíme se v tom.
Dejme si čas na rozmyšlenou. Není na tom nic špatného, když si kabát či sako vyzkoušíme a jdeme se pak ještě projít nebo si dát kafe. Je to čas na rozmýšlení typu: k čemu můžu tu barvu nosit, k čemu se to bude hodit, co z mého šatníku k tomu sedne, kam v tom budu chodit. Taková uklidňující dvacetiminutovka před nákupem dražšího kousku by měla být povinná.
Hýbejme se při zkoušení. Zkusme se v oblečení, které si uvažujeme koupit, v kabince chovat tak, jako bychom v něm normálně žily. Sedněme si, předkloňme se, zvedněme ruce, jako bychom se držely madla v tramaji. Hýbejme nohama jako bychom šly do schodů. Dejme si přes rameno tašku, jak to bude vypadat, co to s kabátem udělá. Někdy zjistíme, že ta perfektní halenka už při mírném předklonu ukazuje víc, než chceme, nebo že ten skvělý kabát má tak úzké průramky, že bych v metru nezvedly ruku.
No a kdy nákup zpravidla dobře dopadne? Když uvidíme věc, u které jsme přesvědčeny, že bychom v ní hned teď chtěly někam jít. Třeba na kávu s kamarádkami, do kina s partnerem, na sraz bývalých spolužáků. Zkrátka, abychom si ji oblékly, někam vešly a viděly obdivné pohledy. A věděly proč. Protože, když žena dobře nakoupí, zpravidla to sama velmi dobře ví.
