Úvodní obrázek nepotěší milovníky kvalitních fotografií, protože je překopírovaný z informační tabule v Zámeckém parku, ale pro představení hlavní scény jej považuji za přijatelný.
Zářijové dopoledne bylo nezvykle chladné. Teplota se pohybovala kolem tří stupňů nad nulou. Chodci byli zachumláni v teplých svetrech nebo parkách, dokonce několik pejsků bylo navlečeno do oblečků vhodných do teplot hluboko pod nulou. Nuda do chvíle, než kolem nás projelo dvojkolo s mladou dvojicí oblečenou v letním outfitu. Dívka seděla na přední sedačce v krátké skládané kostkované sukni a lehké mikině. Chlapec měl kraťasy a tričko s krátkým rukávem. Oba nové bílé tenisky. Recesisté nebo retro vzpomínka na zlaté časy lázeňského města? Když nás míjeli podruhé, všimla jsem si skromné výzdoby kola a nepopsatelně šťastného výrazu obou jezdců. Po chvíli jsem zahlédla rozcestník s nápisem svatba. Přemohla mě zvědavost a změnila směr procházky k velké nelibosti mé psí holky, která ze všeho nejvíce nesnáší změny v zaběhnuté trase.
V Labutím domku začínal zcela neformální svatební obřad. Svatební hosté se chvěli zimou, v rukou drželi sklenice se šampaňským vychlazeným na optimální teplotu venkovním chladem, jen novomanželé rozehřátí jízdou šířili hřejivé teplo lásky a touhy daleko kolem sebe. Zajímalo by mě, zda měli i netradiční symbol právě uzavřeného svazku.
Krátký obřad jsem sledovala z povzdání a v duchu přála doživotně trvající harmonický vztah plný lásky, tolerance a štěstí.
