O pití alkoholu se v posledních letech vždy hodně mluví a píše právě v únoru. Tento měsíc je totiž organizována akce s názvem Suchej únor. Zkrátka jde o to zkusit celý únor nepít. Má čím dál více příznivců. Odpůrci samozřejmě namítají, že přece k tomu, aby člověk přestal nadměrně pít, se musí rozhodnout sám a žádná hromadná organizovaná kampaň mu v tom nepomůže. Nicméně se zdá, že Češi mají k alkoholu čím dál vřelejší vztah, takže se dá říct, že každé upozornění na problém je dobré. Protože fakt jde o problém.
Takže: 51 procent mužů a 44 procent žen zapojených do studie se pohybuje na hraně rizikového pití alkoholu. „Respondenti byli otestováni jednoduchým adiktologickým testem, který bere v úvahu množství vypitého alkoholu i frekvenci pití,“ vysvětluje nejnovější údaje Michal Miovský, profesor z kliniky adiktologie 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy.
Co vyšlo najevo? Že nadměrné pití rozhodně není záležitosti zkrachovalých existencí, bezdomovců či lidí na okraji společnosti, jak bychom si mohli nalhávat. Lidé, kteří jsou výše na společenském žebříčku, pijí v průměru více rizikově, než ti, kteří jsou v jeho středu nebo blíže jeho opačnému konci. Nejhůře dopadli svobodní mladí muži z velkých měst. Češi patří v pití alkoholu ke světové špičce, podle Světové zdravotnické organizace vypijí ročně téměř trojnásobek světového průměru.
Loni se do akce Suchej únnor zapojilo přes pět tisíc lidí. „Hodně nás potěšil rostoucí zájem mimo Prahu. Víme, že velký zájem o tuto kampaň projevují lidé například na jižní Moravě, hodně se připojují lidé z venkova,“ říká Martin Jára, ředitel společnosti Liga otevřených mužů, která akci organizuje.
Její smysl je jasný. Dát stopku alkoholu aspoň na měsíc. Prostě to zkusit. Zjistit, jestli to jde. Pozorovat přitom, jak se cítíme, zda máme více času, kolik ušetříme peněz, zda nám alkohol chybí nebo se bez něj cítíme úplně v pohodě.
Odborníci zabývající se tímto problémem čím dál častěji upozorňují na jeden zatím poměrně skrytý jev. A to nadměrné pití mezi lidmi vyššího věku. Populace stárne a do seniorského věku se dostávají lidé zvyklí celý život pít alkohol. Padesátnic a šedesátnic, které si každý večer dají dvě, tři, čtyři sklenky vína, je opravdu mnoho. Jen se o nich nemluví, protože pijí v klidu, ve svých domovech. Často se jedná o ženy rozvedené či ovdovělé, ale mnohdy i o dámy nespokojené se svým životem. „Uvažuji, že se mi akce Suchej únor stane motivací na měsíc přestat pít víno, protože si ho dávám vlastně téměř každý večer,“ říká pětašedesátiletá Ilona z Ostravy. „Říkám si, že jedna sklenka červeného je zdraví prospěšná, jenže málokdy zůstane u té jedné. Manžel je nemocný, spí ve vedlejším pokoji a já se trápím vyhlídkami na budoucnost. Jeho nemoc je nevyléčitelná a mě péče o něj bere spoustu sil. Ty večery s červeným vínem a knížkou nebo seriálem jsou pro mě odreagováním se. Jenže cítím, že když si třeba dva dny víno nedám, mám na ně ukrutnou chuť. A to asi v pořádku není,“ říká Ilona sebekriticky.
Lékaři poukazují i na to, že současný benevolentní vztah Čechů k alkoholu se může společnosti časem hodně vymstít. Až se současní vesele popíjející pánové a dámy dostanou do vyššího věku, na jejich zdraví se předešlý způsob života projeví. Budeme tady mít generaci penzistů se zhuntovanými játry a dalšími chorobami z přemíry alkoholu? Je to dost pravděpodobné.
Tak na závěr ještě jedna nedobrá zpráva. Zcela za hranicí rizika se podle zmíněného nejnovějšího výzkumu pohybuje zhruba dvacet procent mužů a pět procent žen. Dohromady se tedy jedná o více než desetinu obyvatel České republiky. Tedy přes milion lidí. „To je ohromné číslo, ačkoli není překvapivé a koresponduje s jinými studiemi. Pití alkoholu u nás prostě není jen široce tolerované, je považováno za součást národní identity a kultury,“ podotýká Michal Miovský.
