Předválečné Československo razilo heslo "vzduch je naše moře". Po moři ovšem bylo nutné něčím plout – a jednou z nejvýznamnějších firem, která tuto potřebu uspokojovala, byla letňanská Avia, u jejíhož zrodu stál významný letecký odborník a publicista ing. Pavel Beneš.
Po první světové válce byl zájem o létání v Československu velký a nechyběla ani vysloužilá frontová letadla. Tehdy začala skupina nadšenců v opuštěném vysočanském cukrovaru poškozené stroje shromažďovat a opravovat do letuschopného stavu. Nejvýraznějšími osobnostmi tu byli inženýři Pavel Beneš a Miroslav Hajn, kteří měli vyšší cíle: stavět a prodávat letouny vlastní konstrukce. Doba k tomu zdaleka nebyla tak příznivá, jak by se mohlo na první pohled zdát. Rodící se československá armáda totiž letectvo sice potřebovala, současně ale byla pod silným vlivem Francie, která se ze země snažila udělat odbytiště vlastních leteckých firem.
Začátky stíhaček BH
Firmu Avia založil Pavel Beneš společně s Václavem Malým v létě roku 1919, brzy na to se přidal ing. Miroslav Hajn a pozdější významný konstruktér motocyklů Jaroslav František Koch. Po soukromém Aeru a státní Vojenské továrně na letadla šlo o třetí československý podnik s tímto zaměřením.
Zpočátku se firma vedle oprav věnovala hlavně stavbě kluzáků, výrobě vrtulí, ale i běžným truhlářským zakázkám, což se při tehdejším stavu leteckých konstrukcí od stavby letadel zas tak moc nelišilo. Už roku 1920 Beneš s Hajnem představili vlastní konstrukci dvojmístného stroje BH-1. Charakteristické hranaté tvary robusního dolnoplošníku pak byly pro jejich další výtvory typické. Následovalo množství dopravních, vojenských i sportovních typů, z nichž některé zaznamenaly i mezinárodní úspěch. Licenci na stíhačku BH-21 například Avia prodala do Belgie, zatímco sportovní BH-11 se vyráběl ve Švýcarsku.
Avia s novým majitelem
K prvním větším změnám v Avii došlo roku 1923. Tehdy z podniku odešli Václav Malý s Jaroslavem Kochem a podnik přešel do vlastnictví bratří Bondyů. Oficiální jméno pak znělo "Avia, Miloš Bondy a spol." Inženýři Pavel Beneš a Miroslav Hajn zůstali v roli hlavních konstruktérů a letecká výroba dál pokračovala.
Další výměnu vlastníků Avie zažila roku 1926, kdy bratři Bondyové firmu prodali koncernu Škoda. Podniku to zajistilo silné finanční zázemí a další rozvoj, působení konstruktérské dvojice Beneš-Hajn se ale chýlilo ke konci. Jejich posledním modelem pro Avii se stal úspěšný vojenský stroj BH-33.
V roce 1929 se šéfkonstruktérem Avie stal ing. František Novotný a firma současně zřídila i druhou konstrukční kancelář pod vedením ing. dr. Roberta Nebesáře. Ve stejné době Avia přesídlila do moderních prostor v Čakovicích. Beneš s Hajnem (společně s dalšími odborníky) odešli navrhovat letadla do nově zřízeného leteckého oddělení firmy ČKD. Beneš byl mimořádně výraznou postavou meziválečného letectví v Československu – nejen jako konstruktér, ale i jako autor mnoha odborných a popularizačních publikací o létání.
Ve stínu Luftwaffe
František Novotný přišel do složitých podmínek: ve třicátých letech už bylo zřejmé, že se schyluje k novému válečnému konfliktu. Avia se proto stále více orientovala na výrobu vojenských letounů, držet krok s rychlým vývojem letecké techniky v sousedním Německu však bylo stále obtížnější.
Stíhací letouny Avia B-534 vyráběné postupně v několika verzích se sice staly základem vojenského letectva státu, pýchou tehdejších vzdušných sil a jakýmsi symbolem odhodlání bránit svobodu, ve skutečnosti však šlo o pomalé dvojplošníky, které by v případě konfliktu s Luftwaffe byly velmi snadnou kořistí. Ještě zastaralejší byly v době mnichovské krize bombardéry Fokker vyráběné v Avii licenčně.
Posledním modelem Avie a ing. Novotného pro letectvo předválečného Československa byl moderní stíhací jednoplošník Avia B-135. Elegantní stroj vzdáleně podobný britským spitfirům však pro republiku přišel příliš pozdě, navíc 12 vyrobených kusů získala Luftwaffe. Po vyzkoušení je společně s licencí na další výrobu předala spojeneckému Bulharsku. Jediným ověřeným úspěchem této nejmodernější stíhačky československé konstrukce tak paradoxně je americký bombardovací liberator sestřelený bulharským pilotem v březnu 1944.
Pro hitlerovské Německo se Avia stala vítanou kořistí. Za války továrna vyráběla letadla Arado a letecké motory Argus.
Konec výroby letadel
Po válce se v Avii ještě krátce opravovala trofejní německá technika (včetně prvních proudových letounů Me-262) a pokračovala výroba německých typů. Nástup komunistů se ale brzy projevil také ve výrobním programu Avie, která z německých strojů plynule přešla na sovětské.
Počátkem 60. let přišlo rozhodnutí z nejvyšších míst, že podnik bude vyrábět pouze nákladní automobily. Z následujícího období v Avii se skutečnou legendou stala třítuna "vejtřaska" – Praga V3S určená pro práci v těžkých terénech. Vyráběla se v mnoha variantách od stavebních až po armádní od roku 1961 až do roku 1988. K dalším známým výrobkům patřil obrněný transportér OT 64 a licenční Renault Saviem. Na sklonku socialistické éry se z Avie stal státní koncern sdružující také podniky Praga a Dačické strojírny.
Po roce 1989 Avia prošla dvěma vlnami privatizace a v roce 1996 změnila jméno na Daewoo Avia, když jihokorejská automobilka Daewoo koupila majoritní podíl akcií. Současně se stala výhradním dovozcem a distributorem vozů Daewoo pro Českou republiku. Výroba původních vozů Avia skončila roku 2000, v téže době ale byl představen nový nákladní automobil Avia D vyvinutý společně s odborníky z Daewoo.
Po krachu společnosti Daewoo předala roku 2006 Avia výrobu nákladních vozů Avia indické firmě Ashok Leyland Motors, která se stala novým vlastníkem. Dnes se rovněž věnuje lisování i obrábění kovů a energetice. Současně pronajímá své prostory ve svém původním letňanském sídle dnes zvaném Avia Park.
Letadla Avia však přesto z českého nebe zcela nezmizela: v posledních desetiletích bylo postaveno a úspěšně zalétáno několik replik historických strojů.
Další články autora na www.novakoviny.eu
