Zaujal mě název článku: „Proč si lidé pořizují zvířata nebo proč si zvířata pořizují lidi“ a to zejména druhá polovina věty. Nechtějí být osamělí(á)? Jedno nebo více domácích mazlíčků chová podle statistik polovina českých domácností, v počtu chovaných zvířat na počet obyvatel jsme v Evropě na samé špičce – tolik Novinky.cz.
Při prohlížení jednoho z alb mě napadla otázka: „Proč jsem si pořídila akvarijní rybičky?“ Prvotní podnět jsem si nedokázala vybavit a tak jsem hledala vzpomínku pomocí internetu. Z patnácti nalezených důvodů se mi jevily nejlogičtější: originální dekorace domácnosti, funkce akvária jako zvlhčovače vzduchu, atraktivnější alternativa nudné televize, relaxace. Znám se příliš dobře než abych byla s uvedenými důvody spokojená. Nelíbilo se mi ani vysvětlení vlastnit část přírody. Nějak se mi podbízela záměna slov vlastnit a ovládat. Ale při otázce, proč jsem si pořídila domů květiny v květináčích a věnovala jim stejnou oddanou péči jako všemu, co jsem k sobě připoutala, včetně psa z útulku, zdál se mi nejbližší důvod mít doma kousek přírody v jedné z jejích mnoha podob. Možná!
Zpět k akvarijním rybičkám! Když jsem prošla s pomocí kamaráda z prodejny pro chovatele etapami od zřízení akvária přes období chovu nenáročných druhů až po rybičky vyžadující náročnější péči, ubezpečila jsem se, že jsou to obyvatelé vodního světa, kteří vnímají a cítí. Při jednom z rutinních čištění se můj oblíbený krunýřovec Golg schoval do mušle a při jejím vymývání horkou vodu jsem zaslechla pískání. Za chvíli vylezl už ne zlatý ancistrus a nezachránilo ho ani okamžité přemístění zpět do akvária.
Od toho dne vím, že ryby nepláčou, ale křičí, když cítí bolest.
Kdo miluje přírodu, je mu dovoleno, dle mého názoru, převzít si kousek z jejích darů domů a pečovat o něj s láskou, bez ohledu na to, zda jde o zástupce flory nebo fauny. Nebo se mýlím?