Ve Spojených státech před časem lékaři odstartovali kampaň za menší hygienu. Zní to jako paradox. Zatímco dříve se vědci a zdravotníci snažili lidem vštípit nutnost častého mytí se a dodržování hygienických zásad, dnes je to naopak. Američané a Evropané to podle nich se svou touhou být čistí a voňaví začali přehánět.
„Lidé ze Západu se nyní koupou zbytečně často a měli by si to uvědomit. Nárůst různých kožních problémů souvisí právě s přehnanou hygienou a nadměrným používáním různých šamponů, sprchových gelů, pěn do koupelí a mýdel,“ tvrdí lékařka Ranella Hirschová. Patří mezi lékaře, kteří se snaží lidi přesvědčit, že jim neuškodí, když některý den sprchu či koupel prostě vynechají. Hlavně jsou proti sprchování se několikrát denně, které je pro mnoho lidé běžné.
Autoři kampaně tvrdí, že opakované oplachování pokožku dráždí a vysušuje, splachuje z těla bakterie, tudíž kůže ztrácí přirozenou schopnost jim odolávat. Navíc kůže je vysušována, objevují se na ní prasklinky, které nevidíme, ale právě jimi se pak do těla mohou dostávat infekce. Příkladem jsou prý malé děti, kterým rodiče nyní často myjí ručičky mnohokrát za den a navíc je natírají dezinfekčním gelem. Dětská pokožka tak ztrácí schopnost vypořádat se s běžnými bakteriemi a nečistotami. Navíc značně přibývá pacientů z různými exémy a kožními problémy, u kterých se nedaří odhalit přesná příčina. Jednou z nich však může být právě přehnaně častý kontakt s nejrůznějšími hygienickými prostředky. Zdá se tedy, že svět časem znovu přijme staré dobré heslo: Čistota půl zdraví, špína celé.
Američany šokoval výzkum časopisu Time, který položil řadě uznávaných lékařů a vědců otázku: Jak často bychom se opravdu měli sprchovat, když by šlo výhradně o zdraví a pomineme, že někdo má větší či menší subjektivní pocit tělesného pachu, kterého se chce sprchováním zbavit. Většina odpovědí uznávaných lékařských kapacit: Ideální je jedna, maximálně dvě sprchy za týden. No fuj, chce se teď říct mnohým. Pro většinu lidí je nepředstavitelné neosprchovat se před spaním. Pro jiné je nepředstavitelné nedat si sprchu po probuzení. Nebo po návratu z práce, ze sportu.
„Vzpomínám si, že mě tatínek huboval, že plýtvám vodou, že se často koupu. Dříve totiž v jeho rodině bývalo zvykem koupat se jednou týdně. Připadalo mi to nepochopitelné a vždy jsme se pak hádali kvůli tomu, že jsem si až třikrát týdně dělala vanu a každý den jsem chodila do sprchy,“ vypráví jednašedesátiletá Karla. Byla velmi překvapená, když jí dermatoložka poradila, aby svou hygienu omezila. A skutečně její velmi suchá rozpraskaná kůže se zlepšila. „Občas si teď říkám, že táta měl možná pravdu, že jsem si všemi těmi voňavými šamponky a gely kůži dost zničila,“ přemítá. Začínají se objevovat doporučení, že by si lidé měli denně mýt jen obličej a intimní partie, přesněji, že je stačí otírat mokrou žínkou. Zdá se, že se vracíme o několik set let zpátky. Pro mnohé je to naprosto nepřijatelná představa.
„Dnes nepovažujeme za normální nic jiného, než mytí se jednou, dvakrát či dokonce třikrát týdne. Ráno, po příchodu z práce, po cvičení, před spaním. Stalo se to součástí naší každodenní rutiny, povinností. Ale nezapomínejme, že mytí každý den je věc zcela nová. Lidstvo se tak chová sotva sto let. Desítky tisíc let tomu bylo jinak,“ uvedla socioložka Elizabeth Lancasterová v deníku The Times. Faktem je, že každá civilizace měla k hygieně jiný přístup. Například staří Egypťané by se zřejmě tomu, co provádíme my, vůbec nedivili, kdyby měli naše možnosti.
„Byli úzkostlivě čistotní a v jejich denním životě najdeme prakticky všechny návyky, které jsou ve většina dnešních průměrných rodin. Přitom hovoříme o civilizaci staré pět tisíc let,“ uvádí Vlastimil Vondruška, který se tématu věnuje ve své knize Intimní historie. Naopak, kdybychom se ocitli v Evropě po pádu římské říše a ve středověku, lidé by nám z našeho dnešního pohledu připadali odporně špinaví. „Důvod katastrofálních hygienických poměrů tehdy tkvěl nejen v celkovém kulturním a hospodářském úpadku společnosti, ale byl v podstatné míře také důsledkem zcestné ideologie hlásané církví. Pouze ten, kdo byl chudý, hladový a špinavý, byl považován za pokorného, jehož spasí Bůh. Bohatství, rozmařilost a tedy i čistota, byly podle křesťanských myslitelů hříchem,“ uvádí historik.
Zkrátka, jiná doba, jiný mrav, v tomto případě jiná představa o tom, co je potřebná osobní hygiena. Pravda je, že v žádné dřívější době k ní neměli lidé tak skvělé podmínky. Přirozené se stalo přijít domů, otočit kohoutkem a nechat na sebe libovolně dlouho proudit vodu takové teploty, jaká je nám přijemná. A k tomu ten velký výběr voňavých lahviček s šampony, sprchovými gely a mýdly všech možných barev.
Kdo ví, co jednou budou psát historikové o nás. Možná vejdeme do dějin jako civilizace, která se posedlostí hygienou nakonec zahubila. Budou zmiňovat, že jsme děti tak natírali antibakteriálními gely, až je nakonec skolila každá první běžná bakterie, se kterou se setkaly.
