Na vážné téma

Tentokrát vás zavedu na jedno pietní místo. Místo, které bylo pro mnohé tím posledním, co na tomto světě viděli. Konkrétně pro více než 750 lidí, kteří byli za protektorátu zastřeleni v Kobyliské střelnici. Půjdeme potichu, a i když nebudeme myslet na konkrétní události s tímto místem spojené, budeme vnímat genia loci. Neuvidíme nic monumentálního, nic krutého. „Jen“ jednoduchý památník, kříž, nápis na zdi a desky s daty a jmény těch, kteří zde svůj život skončili. Pod několika je pár svíček a květin. A pak už jen kámen, tráva, několik stromů. V tom slunném únorovém dni ty bez listí a sněhu posilují pocit ponuré posvátnosti, který se nás zmocní, jakmile projdeme betonovou branou. Jak tohle místo asi působí na jaře, když všechno kvete? Nevím, jsem tu prvně. Půjdeme?