V informatice ten výraz znamená schopnost operačního systému provádět několik procesů současně. Začal se však používat i v souvislosti s lidským chováním. Mezi manažery, podnikateli, zkrátka lidmi pohybujícími se ve světě byznysu, byl donedávna považován za chvályhodnou věc, za něco jako umění. Zkrátka, člověk ovládající multiasking je ten, kdo jednou rukou odpovídá na maily, druhou podepisuje smlouvy a přitom hovoří do mobilu ležícího na stole. Někdo to považuje za schopnost skvěle šetřící čas, někdo tvrdí, že to je způsob, jak spolehlivě zabít efektivní a pečlivý způsob práce. Za multiasking však můžeme považovat i jednoduché situace, které prožívají i lidé v běžném životě. Například žena, která má v kuchyni puštěnou televizi a sleduje v ní nějaký pořad, přitom jednou rukou míchá něco v hrnci na sporáku a v druhé ruce má mobil, kterým dává pokyny rodině, co je třeba nakoupit a udělat.
„Jsi jako splašená, děláš hodně věcí najednou a nic pořádně,“ říká jí na to její sedmdesátiletá máma.
„Tak to dnes, mami, prostě chodí. Vy jste žili v jiném světě. My dnes musíme dělat spoustu věcí najednou,“ odpovídá jí dcera.
„Pak tě pořád bolí hlava, jsi podrážděná. Jídlo máš stejně připálené, v práci nestíháš a kdybych se tě zeptala, co jsi sledovala v té televizi, tak vlastně nevíš,“ oponuje matka.
Britská stanice BBC nedávno citovala výzkum, podle něhož devadesát devět procent dospělých Britů nyní provozuje multiasking zcela běžně, protože používá najednou dvě média, nejčastěji televizi a mobil, případně televizi a počítač. Zkrátka, přestáváme se soustředit na jednu činnost, máme jich čím dál častěji rozdělaných několik.
Multitasking je zcela běžný pro současnou mladou generaci. Mladí lidé sedí u stolu v restauraci, povídají si, přitom každý z nich kouká do mobilu a je přes něj současně připojen k Facebooku či jiné sociální síti, vyřizuje maily a ještě stíhá číst něco na internetu.
Dříve se říkalo, že více věcí najednou dokáží dělat ženy, zatímco muži se spíše soustředí na jednu činnost. Minulost. Nyní multitasking provozují muži úplně stejně často jako ženy. Je to jeden z typických rysů dnešní rychlé doby. Vědci čím dál častěji zkoumají, co to vlastně s psychikou generace ho provozující, jednou udělá. „Přepínání mezi různými úkoly a zábavami vyžaduje mnohem více mentální energie, než když se člověk soustřední na jednu věc. Hodně mentální energie vyžaduje, aby se pak člověk znovu dostal do plného běhu a když takto přepíná velmi často, není to zdraví prospěšné,“ tvrdí americký profesor Earl Miller, který tento současný fenomén zkoumá. Tvrdí, že mnohem rozumnější je zaměřit se na jednu věc, na jednu práci, jeden úkol, ale třeba i jednu běžnou činnost jako je čtení knihy či vaření, než se snažit při vaření brouzdat na internetu. „Ve výsledku se tím ušetří čas, sníží zátěž na mozek, sníží počet chyb a dokonce se zvýší produktivita, i když si lidé myslí, že čas šetří právě tím, že dělají více věcí najednou,“ uvedl.
Další výzkum, tentokrát šlo o práci vědců ze Stanfordovy univerzity, prokázal, že multiasking je ve výsledku mnohem méně produktivní než jedna soustředěná aktivita. Také upozornil na nebezpečí spočívající v tom, že lidé jsou nyní bombardováni více zdroji informací najednou. Nedovedou se pak soustředit, mají čím dál větší problémy s pamětí.
Za typický příklad, jak se necháváme zblbnout a podléháme pocitu, že je třeba neustále být ve střehu, psychologové považují současný trend čím dál častějšího přerušování televizních pořadů reklamami, upoutávkami na jiné pořady a odkazů na internetové stránky. Všimněme si, jak často ve zprávách moderátoři komerčních stanic uvádějí: více informací získáte na webu tom a tom. Což nás nutí při sledování televize ihned kouknout na mobil či počítač. A když už tam jsme, surfujeme dál a přitom hraje dál ta televize. Takže to už máme ve svém domově dva zdroje informací, které používáme najednou, souběžně a často už ani pořádně nevíme, na co jsme se vlastně dívali.
Opravdu úspěšní lidé se přitom čím dál častěji vracejí k tradicím, ke zvykům, které se osvědčily jejich předkům. Tedy se snaží multiasking ze svých životů vytlačit. Došlo jim, že pozornost neustále rozstřelená do všech stran ve výsledku kvalitní práci škodí. Snaží se proto soustředit se výhradně na jednu činnost. Poznali, že když čtou zajímavou knihu a chtějí si z ní skutečně něco odnést, musí se na její čtení soustředit. To znamená zavřít se s ní do místnosti nebo si s ní sednout na zahradu. Být s ní sami a číst si. Nevyřizovat přitom na mobilu zprávy, nekoukat na internet, nehlídat, zda dítě neodešlo z pískoviště. Zkrátka číst. A stejně se chovat při řešení pracovních úkolů, při sportu, při úklidu domácnosti, při posezení s přáteli.
Zkrátka, když jde člověk do restaurace s přáteli, je zdraví prospěšné si vypnout mobil a u stolu si skutečně povídat. Protože pokud mobil stále zvoní, pípe, vibruje, případně leží na stole, je velkým lákadlem podívat se, co se právě děje. Nehledat při hovoru s přáteli informace, o kterých je právě řeč. Prostě na chvíli zapomenout, že chytrý mobil či notebook existuje a povídat si tak, jako si lidé povídali dříve, když ještě naše životy neovládaly multifunkční přechytřelé přístroje. Mnozí mladí lidé to už nedokážou. Mnozí dříve narození už tento přirozený postoj k životu také ztrácejí. Vidět seniora, který v restauraci poslouchá kolegu takzvaně na půl ucha a přitom bleskurychle surfuje na mobilu a jedním okem sleduje sport v televizi nad barem, vůbec není něco výjimečného. Multitasking zkrátka pronikl do životů mnoha lidí, aniž to mnozí vůbec tuší.
