Kdo si právě v takových situacích vyžadujících rozhodování neví rady, má to zpravidla v životě těžší. Dvě šedesátileté kamarádky se nedávno ukrutně pohádaly. Důvodem byla naprostá banalita, tedy společné nakupování. Právě při něm se dlouhodobě ukazovalo, jak jsou rozdílné. Ivana se rozhoduje rychle. Něco si vyhlédne, hmátne po tom a dál už nad tím nepřemýšlí. Chová se tak, ať jde o nákup běžných potravin, kabátu nebo dovolené. Dovolenou vybírá tak, že v říjnu projede nabídky first minute zájezdů do Řecka, zarezervuje ten, který jí cenově vyhovuje a jsou na něj příznivé recenze a pak to pustí z hlavy. A v červnu vyrazí.
Její kamarádka Milena tráví při vybírání zájezdů celou zimu. Když chce nějaký v únoru zarezervovat, zjistí, že cenově výhodné jsou vyprodány. Takže je naštvaná a hledá dál. Pak nějaký vybere, zaplatí zálohu a do června mluví doma i s Ivanou i se svými dětmi o tom, že určitě udělala chybu. „Určitě to tam bude divné, když to bylo tak dlouho v nabídce. Nemám tu rezervaci zrušit? Cítím, že jsem nevybrala dobře,“ říká. Její muž je na ni naštvaný, její neustálé váhání ho rozčiluje. Podobně se chovala, když s Ivanou vybíraly boty. Vyzkoušela si jich dvanáct párů, po dvou dnech se pro jedny vrátila a koupila je, za dva dny je šla vrátit a přinesla jiné a od té doby mluví o tom, že asi udělala chybu, protože se při nákupu unáhlila.
A věřme nevěřme, mějme k astrologii jakýkoli vztah, Miluše je rozena ve znamení Vah a Ivana ve znamení Střelce.
„Víme, že každý den učiníme až třicet pět tisíc rozhodnutí, která vyčerpávají naši mentální energii. A proto jedním z nejjednodušších způsobů, jak se vyhnout rozhodovací paralýze je snížit počet rozhodování u banálních záležitostí,“ uvádí psycholožka Zuzana Ježková.
Psychologové totiž upozorňují, že současný svět nás nutí k rozhodování čím dál častěji a vůbec se to netýká jen lidí v řídících funkcích či v zaměstnání vyžadujícím rozhodnost, zodpovědnost, rychlé řešení problémů. Někomu totiž dokáže komplikovat život i naprosto běžný denní chod. Klade si otázky, zda si uvařit čaj nebo kávu. Když si dá kávu, pak se mu hlavou honí, že do sebe zbytečně ládoval kofein a určitě to jeho zdraví neprospěje. Takže přemítá, co si dát k obědu, aby to bylo zdravé. Když si to dá, přemítá, zda to bylo zdravé dostatečně. Ano, mnozí se teď smějí, ale být takovým nerozhodným jedincem je mnohdy peklo.
Lépe se žije lidem, kteří si umí v životě stanovit priority. Pomáhá prý pokládat si následující otázky:
Jak významné je pro mě toto rozhodnutí? Jak vážně ovlivní můj život od této chvíle za rok? Co nejhoršího se může stát, kdy se teď rozhodnu špatně?
Takto by se měl člověk umět ptát sám sebe, když se rozhoduje, zda a jak vysokou si vzít půjčku, zda se rozvést, zda jít do penze už či za pár let, zda se pustit do konfliktu s dlouholetým přítelem, protože cítí, že jejich přátelství není jako dříve. Zkrátka, když jde o věci takzvaně důležité. Potíž je v tom, že důležité je pro každého něco jiného.
Největším omylem by bylo myslet si, že lidé, kteří žijí zdánlivě klidný život, nemusejí rozhodnutí činit. Rozhodnutí dělají i děti, byť se nám zdá, že ne. Rozhodnutí dělají i senioři, byť si společnost myslí, že vedou klidný život bez vzrušení.
„Penze mě naučila dělat si životní priority,“ vypráví pětasedmdesátiletý Václav, bývalý učitel. „Ovdověl jsem, z penze těžko utáhnu náklady na bydlení. Takže každý můj den je rozhodování, určování priorit, na co dát peníze a kde ušetřit. Jestliže si chci dopřát výlet do hor, nemůžu přes týden kupovat k jídlu, na co mám chuť. Zpočátku mi to vadilo. Pak jsem to vzal jako nějakou zkoušku své disciplíny. Jím velmi úsporně, ale neomezil jsem se ve výletech, v aktivitách s přáteli. A když se mě rodina ptá, co si přeju k narozeninám či Vánocům, říkám jim, že jasnou prioritou pro mě je mít finance na internet, na kvalitní techniku, na chytrý mobil. Vydal jsem rozhodnutí, že pokud mi chtějí něco koupit, ať mi tedy zaplatí na rok telefon či připojení k internetu. Zpočátku se tvářili divně, pak mi vnuk poděkoval. Řekl, že jsem ho naučil říkat si, co je podstatné, určovat priority. To je dobré, ne?“ vypráví.
Tak až se do našich životů někdy vkrade nejistota v rozhodování, vzpomeňme si na fakt, že málokdo má v životě všechno. Ale spokojení jsou v něm zpravidla ti, kteří vědí, co od něj chtějí. Jinými slovy, umějí se rozhodovat, vědí, co je pro ně priorita.
