Je to už bezmála 30 let. Tenkrát jsem sháněla nějaké slušné a teplé kozačky. V tu dobu byla zima sněhová a mráz pořádný. Jelikož doba partiového zboží, kde se dalo výhodně nakoupit i kvalitní zboží, byla tatam, rozhodla jsem se zajít do obchodního domu Baťa. Zde byly kvalitní boty vždy. Vždyť značka Baťa byla vyhlášená.
Za ruku asi osmiletou dceru, vydala jsem se do centra Ostravy. Sama se třemi dětmi jsem se musela otáčet, abych s penězi vyšla, proto jsem potřebovala něco za přijatelnou cenu, ale hlavně kvalitní a aby se mi v nich dobře chodilo.
Tak se stalo, že jsme se ocitly ve třetím patře s dámskou obuvi. Prohlížím si kozačky a uvažuji. Ty jsou sice pěkné, ale 1800 za ně bych nedala. Ty se mi nelíbí, ty jsou takové a ty makové… Na každém jsem hledala výhody a nevýhody.
Po dlouhém hledání, kdy mi dcerka pomáhala, jsem konečně našla, co se mi líbilo po všech stránkách. Kožené s kožíškem, bez podpatku, protože podpatky jsem nemohla, vždy jsem to odnesla sádrou, a ani nesnášela. Podrážka byla dostatečně pevná a byla drsná. V těch mi to nebude ve sněhu klouzat a bude mi teplo. I cena byla přijatelná. 900,- Kčs. Levnější bych už stejně asi nesehnala. Vložila jsem kozačky do košíku a vydala se k pokladně.
Pokladní namarkovala zboží a vážně pronesla. „1800 korun.“ Zatajil se mi dech, polil mne pot a málem jsem omdlela:
„ Ale máte tam cenu 900 korun.“ Nedala jsem se.
„Paní, máte ale dvě kozačky, což je 900+900. Takže dostanu 1800 korun.“
Její výklad mne zbavil mndloby a zvedl se mi adrenalín.
„Tím chcete říct, že když si koupím jenom pravou, tak zaplatím devět stovek? To si snad děláte srandu!“ Začínala jsem být nepříčetná a velice naštvaná. Pokladní pokrčila rameny a čekala na peníze. Než jsem stačila zavolat vedoucí, kde se vzala, tu se vzala, byla u nás.
„Nějaký problém?“
„Paní nechce zaplatit za kozačky.“
„Samozřejmě, v regálu máte napsáno 900,- Kčs a paní pokladní chce po mně 18 stovek. Prý si kupuji dvě boty. To znamená, že ty, které mají cenu 1800, budou stát 3600 jenom proto, že jsou dvě? Nikdo přece nekupuje jenom jednu botu.“
Vedoucí zčervenala, omluvila se mi a poslala pokladní pryč. Opravila v pokladně cenu a vzala si ode mne 900 korun a přidala ještě jednou omluvu. Jak to vyřešila s pokladní, to už nevím, jenom doufám, že takto neúčtovala více zboží.
Ať jsem to vyprávěla komukoli, nikdo tomu nevěřil. Já vám ovšem přísahám, že tento příběh není vymyšlený, ale je skutečný.
Mimochodem kozačky slouží stále, i když je nosím méně. Ale jejich kvalita a cena, proti nynějším, které mi vydrží maximálně 2 roky, je nesrovnatelná.