Ageismus sice stále existuje, ale hodně se změnilo k lepšímu. Tady jsou mýty, které padly.
Staří lidé nemají zuby.
Bezzubý šišlající stařík či stařenka, kteří mají problémy s jídlem, jsou vidět čím dál méně. Podle stomatologů trpí ztrátou zubů mnohem méně lidí než v minulosti. Hlavním důvodem, proč lidé ve stáří přicházejí o zuby, totiž není primárně stáří, ale zánět ozubice. Jde o zánět, který se rozšířil do kořenů jako původní zánět dásní. Jenže ten někdy v životě postihne devadesát procent lidí, často i mladých. Onemocnění dásní se dá předcházet pečlivým odborným čištěním zubů a používáním kvalitních kartáčků. A protože to čím dál více lidí dělá už ve středním věku, padl mýtus, že každý, kdo je starý, je bezzubý. A kdo je, má nyní možnost nechat si udělat zuby tak, že to nikdo nepozná.
Stáří zákonitě provází špatná nálada.
Nesmysl. Jen málokterý člověk ve vyšším věku projde totální změnou osobnosti. Pokud ano, souvisí to s nemocí, například Alzheimerovou chorobou, ale nestane se to samo od sebe. Kdo byl celý život pesimista, jeho pesimismus se s přibývajícími lety zvýrazní, ale ani to tak nemusí být vždy. A kdo je celoživotní aktivní optimista, zpravidla s optimismem přistupuje k poslední etapě života. Zkrátka, snaží se užít si ji, prožít ji smysluplně. Pokud možno s radostí. A co je podstatné, mnozí lidé mladého a středního věku to už vědí a přestali zastávat názor, že starý člověk nic nepotřebuje, protože ho nic nebaví, neboť má permanentně špatnou náladu. Naopak, mnohem častěji je slyšet: S babičkou je legrace, jela s kámoškama v sedmdesáti autem do Chorvatska. Nebo: děda si přál k sedmdesátinám zkusit jízdu ve ferrari.
Staří lidé mají velké problémy se spánkem.
Lékaři z Washingtonské univerzity publikovali v magazínu Psychiatry and behavioral sciences závěry studie, podle kterých se kvalita spánku od šedesátého roku nahoru příliš nemění. Špatné spaní není důsledkem stárnutí jako takového. Pramení z nemocí, ale ještě častěji z léků, které senioři užívají. Zpravidla čím je člověk více nemocný, tím hůře spí. Jenže to platí i u lidí mladých a ve středním věku.
Senioři nepotřebují sex.
Ve skutečnosti osmdesát procent mužů i žen starších šedesáti let buďto žije sexuálním životem nebo po něm touží, když ho z různých důvodů nemají. Polovina z nich tvrdí, že sex má pro ně stejný význam jako v mládí. Právě sex seniorů je oblast, ve které padlo nejvíce tabu. Helena Haškovcová, uznávaná bioložka a filozofka zabývající se problematikou stárnutí dokonce označuje téma sexu seniorů za typickou ukázku mýtu, který se už podařilo efektivně zbořit. „Až do nedávné doby se problematice sexu a erotiky ve stáří nikdo odborně nevěnoval. Není divu, byly důležitější starosti. V posledních letech se však otázka sexuality seniorů stala atraktivní. Vznikla řada odborných studií dokládajících, že opravdu láska kvete v každém věku,“ uvedla.
Stárnutí nejde zpomalit, nedá se proti němu nic dělat.
To si lidé dříve mysleli. Dnes si to už nemyslí, ani ti mladí ani středního věku ani senioři. Všichni vědí, že za to, jak nám je ve stáří, si z části můžeme sami. Přesněji, záleží na životním stylu, jaký jsme měli. Co je hlavní, je prokázáno, že změna jídelníčku, pohybového režimu nebo celkového životního stylu, má efekt v každém věku. Vědec Antonio Novello od roku 1990 zkoumal tisíce Američanů, kteří se rozhodli skončit s kouřením. Ti, kteří s ním skoncovali ve vyšším věku, prožili zbývající část života v mnohem lepší kondici, než ti, kteří kouřili nadále.
Zkrátka, vyplatí se udělat změnu kdykoli, v padesáti, v šedesáti, v sedmdesáti. Po pěti letech bez cigarety se o polovinu snižuje riziko rakoviny plic a je jedno, kdy člověk s kouřením přestal. Je jasné, že mnohé stereotypy a mýty o stáří ve společnosti budou přetrvávat vždy. Ale s tím, jak se společnost mění a mění se i životní styl seniorů, mění se i to, co si o nich myslí lidé mladého a středního věku.
Pohled na seniory se mění a měnit bude, i když doktorka Helena Haškovcová upozorňuje, že se mýtů nezbavíme nikdy: „Ty žily, žijí a nepochybně budou žít dál. Mají totiž tuhý kořínek spočívající v tom, že se jedná o vyprávění, které je v prostředí, kde vzniklo, kde koluje, pokládáno za pravdu prostě proto, že zrnka pravdy obsahuje.“