První vnučku jsem vyvdala už v jednadvaceti. Vzala jsem si totiž za muže jejího tehdy čtyřiapadesátiletého dědečka. Dnes je z malé Kačenky úspěšná právnička a překročila čtyřicítku. Její maminka a potažmo moje první vyvdaná dcera je o sedm let starší než já.
Když se mně a jejímu otci narodil syn Martin, pomáhala svému malému bratříčkovi (a zároveň strýčkovi své dcery!) na svět. Je totiž anestezioložka. Dříve primářka ve zlínské nemocnici, nyní důchodkyně v Praze – Nuslích.
Po prvním rozvodu jsem se ocitla opět v rodném Brně a druhým manželstvím jsem získala další dceru. Ta tam tenkrát chodila s mým synem do jedné školky. Její tatínek byl tehdy taky čerstvě rozvedený. Znali jsme se z dětství, kdysi jsme chodili do stejné školy, a tak jsme to dali dohromady. Klárka si mě tehdy vybrala za maminku. Dnes je jí osmatřicet a sama je maminkou dvou školáků, pro které jsem rovněž oblíbená babička. Stejně jako pro obě vnoučata mého třetího a doufám, že i posledního manžela.
Pokrevní babičkou mě můj syn udělal teprve nedávno. Konečně se nemusím chlubit cizím peřím a raduji se i z vlastního vnoučka. Jmenuje se Bruno a na podzim mu budou čtyři.
Je tedy zřejmé, že vzhledem k počtu sňatků nejsem zrovna vzorem ctnosti, ale budiž mi přičteno k dobru, že žádné z dětí mi dnes nevyčítá, že jsem opustila jejich tatínky. A ti nemohou, neb už bohužel nežijí…
O to víc si však užívám všechny naše společné vnuky. Náš dům se stal křižovatkou jejich návratů. Svoji přízeň se snažím rozdávat spravedlivě, ale musím přiznat, že ne vždy o ni stojí. Ale snad mi dáte za pravdu, že tato výchozí situace je nevyčerpatelným zdrojem poznání a zajímavých konfrontací.
Mezigenerační vztahy v životě nelze pominout. Denně nás obklopují a taky mě nejvíc baví. Proto jsem začala zvolna odtajňovat záznamy ze svého deníku věčné babičky. Jsem si totiž jista, že něco podobného prožíváte i vy.
Hezké vztahy v běhu času vám přeje
Hana Švejnohová
P.S:: Mým celoživotním mottem je spojovat příjemné s užitečným.
Su z Brna, ale už třicet let žiju v Praze či chcete-li, za Prahou… Měla jsem pod sebou divadelní prkna, za sebou mám několik béčkových filmů, pořadů a inscenací. Kariéru rozhlasové moderátorky jsem začala po revoluci v rádiu Plus a Zlatá Praha. V roce 1993 jsem byla krátce externí televizní hlasatelkou, což odstartovalo sedm tvůrčích let v tehdy nejpopulárnějším pořadu na rozhlasových vlnách – Dámský klub Frekvence 1.
Po dlouhé mediální pauze, kterou jsem vyplnila založením vlastního dámského klubu D.klub FemmeSession, jsem v roce 2011 přijala nabídku Českého rozhlasu Dvojky k vytvoření pořadu na téma mezilidských vztahů Nezatloukat aneb My dva a čas. Jeho čas už však bohužel rovněž vypršel…
Vášeň pro psaní a komunikaci s lidmi mně však zůstala a překonává všechny ostatní. Takže i nadále píšu glosy, fejetony a recepty (vzpomínáte na kalendář Dámského klubu?), překládám z němčiny pro jednu rakouskou agenturu, organizuji a moderuji různé akce, načítám knihy pro nevidomé, spolupracuji s nadačním fondem pro opuštěné děti Rozum a Cit, a kromě čtyřletého vnoučka Bruna je mojí největší současnou radostí náš nový „cestovní pořad“ Všechny barvy lásky, určený především seniorskému publiku…
Glosy paní Hany Švejnohové nyní budete moci pravidelně číst na našem portále i60.
