Ráno mne budí sluníčko. I když je chladno, tak mně to vůbec nevadí. Myslím na to, jak jsem se krásně vyspala. Kouknu na mobil. Je devět hodin. Přes pootevřenou větračku profukuje studený čerstvý vzduch a já rozvažuji, zda vstát nebo si ještě užívat teplého pelíšku. Nic mne nehoní, jsem doma sama. Rozhodnu se vstát.
Protáhnu se a už pádím z postele. Vcházím do obýváku a můj pohled jako vždy padne na zavěšené hodiny. Co se děje? To už nepoznám hodiny? Jak jsem se mohla přehlédnout? Vždyť je teprve osm. Nedá mi to a opět kouknu na telefon. Devět. V tom mi to dojde. Zatracená změna času! Ještě že mám „chytrý mobil“. Tem mi čas automaticky změní. Asi začnu uvažovat o koupi „chytrých hodin“ na zavěšení. Protože zatím „chytré“ nevyrábějí, musím být ta chytřejší já a na všech hodinách jdu opravit čas. Zase budu mít na půl roku pokoj. Kdo se v tom má vyznat? Letní, zimní. Vždyť to žádná úspora není, jenom nám to blbne mozek.
Stejně jako dřív, když jsem vstávala ve 4 ráno do práce, mne (aspoň pro mne) tato zbytečná „vymoženost“ trápila. Trápí mne i dnes a asi nejsem sama. Lituji pracující, kteří musí vstávat o hodinu dříve, hlavně ty, kteří musí vyjet se spojem, aby dopravíl ostatní do práce. Rovněž o hodinu dříve. A nejhůř jsou na tom děti. Co ty musí všechno zvládat. Mají v hlavičce zafixovanou dobu, kdy se ráno budí a večer jsou zvyklé chodit spát. Mají z toho jenom zmatek. Lidi, mějte už rozum a neměňte čas!
Ale snad už konečně přijde někdo „moudrý“ a tu zatracenou změnu času zruší!
