Bezesporu nejžádanějším výrobkem je seriozní replika historického jízdního takzvaného vysokého kola z přelomu 19. a 20. století, které mívalo jedno velké přední kolo, druhé malé vzadu. S ním se Josef Pešek mladší ve fraku a v cylindru zúčastnil například loni na jižní Moravě jízdy, která oslavila výročí dvou set let od vzniku prvního jízdního kola. Jelo se symbolických dvě stě kilometrů od Slavkova u Brna, každá etapa měřila padesát kilometrů a akci upořádal propagátor historických kol Ivo Křivánek.
„Právě toto kulaté výročí nás přimělo k tomu, že jsme přes zimu vyrobili ještě jednu repliku velocipedu o průměru čtyřiapadesáti palců. Bude to v pořadí naše už třetí vyrobené vysoké kolo,“ říkají otec a syn Peškovi, kteří kolo „zajížděli“ v lepších dnech prvních měsíců letošního roku.
Hračičkové z Běstovic připomínají, že předchůdcem dnešních kol byla drezína, jakési odrážedlo bez pedálů a řetězu. Ta byla patentována v roce 1817. Drezína sloužila pro pohyb pěšáků v napoleonských válkách. Josef Pešek mladší vyrovnává na zahradě všechna kuriózní kola, které s otcem vyrobil.
„Tahle dvě jsou nejnovější. Mají obě kola uložená na otočné vidlici, takže člověk ho řídí nejen řídítky, ale i sedlem pod zadkem. Kola nemají řetěz, pedál je na zadním kole. Kolo jsme nazvali Had, protože se pod cyklistou kroutí doleva doprava,“ vysvětluje Josef Pešek mladší.
Další názvy kol hovoří jasně – lámací kolo, otočné kolo, kolo s řízením na druhou stranu. „To každého rozhodí,“ směje se otec Josef Pešek. Nedávno s tátou vyrobil i koloběžku, která má excentricky vypletená kola, takže dítě, které na stupátku koloběžky jede, se při jízdě houpe nahoru dolů. „Chtěli jsme udělat něco pro děti, protože ne na všech našich kolech je pro děti bezpečné jezdit,“ říkají otec a syn. „Už mi říkali z Besipu, ať s těmi koly jezdíme na jejich akce, aby se na nich děti mohly zablbnout. Ale my také musíme někdy do práce,“ smějí se oba.
Ve stáji totiž mají opravdu neřiditelné stroje. Nejšílenější je kolo, které má místo řídítek volant, musí se na něm šlapat dozadu a všechny osy kola jsou volné a otočné, takž tento stroj pod odvážlivcem uhýbá do všech stran a nedá se prakticky řídit. Na sedátko zahradní židle se pak vejdou rovnou dvě mini kola s velkými šlapadly, z nich každé neměří více než třicet centimetrů. „Já na nich na akcích jezdím. Samozřejmě je hodně masivní, aby dospělého takové uneslo,“ říká Josef Pešek mladší.
Kuriózní kola tvoří otec a syn Peškovi pro zábavu. Už asi patnáct let. Prvním kuriuozním kolem však ještě dříve bylo kolo „čopr“, na jehož zkonstruování se podílel ještě dědeček. Toto kolo budilo po v Běstovicích a Chocni pozornost, mělo jako motorka typu chopper opravdu vysoká prohnutá řídítka a jedno větší široké kolo vepředu, vzadu opěrku. Jako motorky z filmu Bezstarostná jizda. „Čopr“ také neměl klasický řetěz, ale pedály se kmitalo.
„Člověk by se měl v životě často smát, tak tomu trochu pomáháme,“ říká syn. Kola vymýšlejí a vyrábějí oba, syn soustruží, táta svařuje. „Doplňujeme se, díly sháníme na šroťáku, ale některé díly nám dodává pan Ivan Pospíšil, který lidem opravuje kola, ale hlavně má veškeré díly na stará kola. Má i staré sedla a unikátní šroubované osy, které už dnes moc nejdou sehnat. Někdy nám stará kola dávají sami lidi,“ říká otec. Josef Pešek starší vyveze z kůlny i zatím nezrenovovaného veterána – závodní bicykl se starými berany, plášťovými koly a červenými pruhy.
„Loni za námi přišel pán z Vysokého mýta, že bude likvidovat staré kola z garáže. Jestli nějaké nechceme. Vybrali jsme si nějaká, jen u tohohle nemůžeme zjistit jeho původ, chybí mu totiž štítek nebo logo výrobce. Byli jsme i v cyklistickém muzeu v Nových hradech, ale takové jsem tam nenašel,“ ukazuje Josef Pešek starší zvláštní přední brzdu veteránu. Podobnou neviděl ani v muzeu cyklistiky.
Peškovi také jezdí na starých bicyklech. Proč jim dávají přednost? „Tyhle kola budou jezdit pořád. Jsou vlastně nezničitelná. Když si koupíte nové, odlehčené kolo, tak když s ním člověk spadne, tak se kolo buď zkroutí, nebo nejde narovnat. Staré kolo vyvaříte a jezdíte dál,“ říká syn a otec podotýká, že v zimě jezdí do práce a z práce výhradně na starém kole. „S tímhle můžu klidně do soli. Kdybych používal kolo s přehazovačkou, tak po týdne zareznou převody tak, že je po ní. Takže jezdím se starým kolem, které má klasické torpédo a široký řemen, který promazávám,“ říká Josef Pešek mladší.
Petr Broulík
