Nejde o téma pro romantiky, pro citlivé duše, ani pro ty, kteří vyznávají korektní chování v každé situaci. Jde o téma pro ty, kteří mají rádi krutou, nemilosrdnou pravdu. Pro začátek citát z knihy uznávaných psychologů, Patricie Love a Stevena Stosny s názvem Jak beze slov zlepšit své manželství. Uvádějí: „Ohromující pravdou o manželství je, že povídání o problémech nepomáhá. Láska není založena na komunikaci, je založena na vztahu. Muži touží po důvěrném vztahu v manželství stejně jako ženy, ale ne za cenu, že se budou chovat jako ženy.“
Ideální je řídit se těmito poučkami už v začátku vztahu. Vhodné je vpustit je do života v průběhu vztahu. Ovládat je v momentu, kdy partneři jsou už penzi, je naprosto nezbytné, zachraňující nejen vztah, ale i duševní zdraví obou zúčastněných.
1. Nevěřte, že se partner či partnerka změní. Není větší hloupost, než spojovat odchod do penze s výraznou změnou v chování či zvyklostech svého protějšku. Kdo byl celý život spíše pecivál, těžko si s na popud partnera koupí horské kolo a bude s ním s nadšením projíždět Beskydy. Když na to bude partner tlačit, možná to udělá, ale ne z vlastní vůle. Tudíž to bude dělat tak trochu z donucení. Naopak, kdo celý život někde pobíhal, byl společenský a měl spoustu aktivit, těžko bude v penzi rád sedět na zahrádce. Zkrátka, chtít po protějšku, aby se výrazně změnil, je hloupost. Ono se to obvykle nepodaří ani v mladém věku, natož v tom vyšším.
2. Ženy, odcházejte do penze se zásobou kamarádek. Když je mít nebudete, nebudete mít s kým mluvit. Povídání ženy sbližuje, ale muže odhání. Jenže v penzi žena velmi často pociťuje výrazný deficit příležitostí si takzvaně pokecat. Dříve jí k tomu sloužilo zaměstnání. Po odchodu do penze se tedy často terčem jejího povídání často stává její muž. Jenže mluvit s mužem tak často a o podobných věcech jako s kamarádkami či kolegyněmi, je naprosto nevhodné. I když se tváří, že poslouchá, neposlouchá. Hlavní je si nemyslet: tak, teď máme oba hodně času, tak si můžeme konečně spolu pěkně povídat, sdílet své pocity, líčit je podrobně jeden druhému.
3. Neměňte jídelníček. Jestliže partnerka celý život ráda dortíky, nemyslete si, že v penzi začne držet dietu, protože její pozadí dosáhlo gigantických rozměrů. Naopak, spíše si řekne: no tak, co už, postavu už nezměním, tak se aspoň najím. Takže je zbytečné jí říkat: Mařenko, dělej něco, podívej se na sebe. Pokud to muži vadilo, měl to řešit už dávno. A podobně je na tom muž, který má celý život rád bůček. Jestliže se jeho partnerka v penzi rozhodne vařit mu brokolici, na ideální soužití zaděláno rozhodně není. Nějakou dobu bude třeba mlčet, pak si z toho bude dělat legraci, ale jednou se rozčílí, vsaďme se. Jistě, lehké změny vedoucí k zdravému životnímu stylu, jsou skvělé. Ale, ruku na srdce, kdo je nebyl schopen udělat dříve, udělá je právě až v penzi?
4. Hlavní jsme my dva, ne naše děti. Toto je důležité pravidlo, které by si lidé měli pustit do života právě v důchodovém věku. Celý život tady byl pár pro své děti. Ale děti jsou dospělé, mají své životy, své rodiny. Penze je od toho, aby si ji člověk užil, dokud má na to síly. Užívejme, utrácejme, cestujme a na děti se konečně vykašlejme.
5. Neříkejme si zlá slova, nekritizujme jeden druhého. Pokud jsme spolu vydrželi tak dlouho, znamená to, že navzájem víme o svých špatných vlastnostech tolik jako nikdo jiný. O svých špatných vlastnostech nikdo nemluví rád. Berme jako své i ty špatné vlastnosti partnera. Nemluvme o nich. Pokud nám vadily, měli jsme to řešit dříve. V penzi už je na to prostě pozdě.
6. Udělejme si jasno ve financích. Protože v penzi jich není moc. Ano, jsou samozřejmě výjimky, ale pro většinu průměrných lidí znamená odchod do důchodu nutnost se uskromnit. Jenže jak? Co je podstatné a co ne? Nepodléhejme iluzím, že se v tom shodneme, byť jsme peníze třeba nikdy ve vztahu neřešili. V penzi se může ukázat být problémem nákup krabičky cigaret nebo nové rtěnky: Když ty si kupuješ šminky, proč bych si já nemohl zakouřit? Takže vymezení si pravidel v oblasti financování domácnosti a osobních potřeb je jedna ze zásad, se kterou je vhodné do penze vstupovat. Kdo teď říká, že se ho to nikdy týkat nebude, může jednou hořce zaplakat.
Zkrátka, v období nástupu do důchodu platí více než kdy jindy heslo: kdo je připraven, není překvapen.
