Země, kde není radno se po setmění vydávat na opuštěná místa, ale kde je dobré v podvečer zajít na Zócalo (náměstí), kde hrají mariachis svoje mexické rytmy a lidé tančí. Kde domorodí obyvatelé pokojně vyjadřují svůj nesouhlas tím, že před kostelem rozbijí stan, na transparent napíší, za co demonstrují, a přitom se vesele baví. Jejich ratolesti pobíhají okolo a turistům prodávají doma vyrobené suvenýry. A i přes některá zmíněná negativa, země plná usměvavých lidí.
První naše zastávka byla v hlavním městě Mexiko City. V historickém centru se střídají koloniální domy s výškovými budovami, které statečně odolávají častým zemětřesením. Krásné vyšperkované domy se stavbami, na kterých hlodá zub času. Krásné katolické chrámy se zlatými oltáři s folklorním vystoupením indiánů předvádějících rituální tance a očistné šamanské procedury. Na periferii vyrostly malé domky s nekontrolovatelným počtem obyvatel, s neutěšenou hygienou a vršícími se odpadky. Charitativní organizace dodávají obyvatelům barvy, aby si domky mohli různobarevně natřít a tou pestrostí měli život veselejší. Tuto část se mi podařilo vyfotografovat pouze z autobusu, protože právě zde není radno zastavovat. S těmito slumy se předpokládá, že má hlavní město 25 milionů obyvatel, čímž se řadí mezi největší světové metropole.
Nedaleko odtud je původní Aztécké hlavní město Theotihuacán. Obrovský prostor vznikl na vysušeném jezeře. Starověká civilizace proslula rozlehlými pyramidami (pyramida Slunce a Měsíce) a magickou atmosférou. Pro bližší pochopení indiánských kultur je třeba zajít do Antropologického muzea, kde je, mimo jiné, k vidění i starý aztécký kalendář, ukazující na rok 2012 jako na poslední. Před muzeem předvádí své nebezpečné kousky tzv. voladores, létající indiáni, točící se několik desítek metrů nad zemí, přivázáni za jednu nohu.
Další naší cestovatelskou zastávkou bylo Acapulco. Jeho zašlou slávu připomínají pouze hotely na plážích Tichého oceánu a Skokani z La Quebrada, kteří se z úrovně dvanáctipodlažní budovy vrhají ze skály do úzké zátoky.
Kolem neviditelného (zahaleného mraky) Popocatepetlu jsme přejeli k největší pyramidě na světě v Cholule. A protože tato kolosální stavba leží pod vrstvami půdy a vegetace, byla neviditelná i ona. Na jejím vrcholu po dobytí Španělé postavili kostel.
Dlouhé přejezdy jsme měli zpestřeny ubíhající exotickou krajinou. Prérie střídala džungle, kukuřici vystřídaly kaktusy, nekonečné zalesněné hory tu a tam přetnula řeka. A taky se vystřídala indiánská kultura. Opustili jsme Aztéky a vjeli na území Zapotéků. Monte Alban je hora s uříznutým vrcholem a na něm pyramidy, chrámy, exotické rostliny a keře (také textilní dřevina kapok). Opět další magické místo, které vás nutí k zamyšlení, jak to všechno ti indiáni postavili. Kousek odtud je město Oaxaca s příjemným klimatem věčného jara, krásným trhem s kořením, botanickou zahradou a nezbytnými katolickými kostely.
Zapotéky střídají Olmékové, jejichž kulturu jako ukázku přestěhovali do džungle uprostřed parku Villahermosa. Kamenné hlavy starých Olméků, černý jaguár a nosálové. Typické atributy této turistické atrakce. Následoval další přejezd se zastávkou u největšího stromu Ameriky (Tisovec mexický) s obvodem 56 m. A Olméky střídají Mayové. Snad nejznámější kmen jižní části Mexika. Palenque je překrásný areál této staré civilizace. Chrámy, pyramidy, hrobky a observatoř. Vše doplněno krásnou barevně kvetoucí vegetaci. Drobné rostliny, které v našich domácnostech opatrujeme v květináčích, zde dosahují obrovských rozměrů. Scindapsus, monstera, difenbachie… A v nedaleké džungli krásné kaskádovité vodopády Aqua Azul. Turistická atrakce s nekonečným množstvím stánků, koupajícími se domorodci i turisty a příjemným stínem.
A pak už jsme se blížili na poloostrov Yucatan. Cestou jsme viděli výrobu mescalu, obsidiánových suvenýrů (obsidián je sopečné sklo), koberců, čokolády. Projeli jsme 12 mexických států a před sebou už jen jeden z divů světa Kukulkánovu pyramidu v mayském městě Chichen Itza, klidnou vodní plochu Mexického zálivu a krásu modrého Karibského moře.
Spousta pyramid a kostelů, koloniální města s jejich tradiční řemeslnou výrobou, exotická příroda, odpočinek u Karibiku – to vše nás provázelo na dlouhé cestě Spojenými státy mexickými (4 500 km). To vše vám mohu zprostředkovat pomocí mých (ne příliš kvalitních) fotografií. Co je ale jako vždy nepřenositelné je atmosféra a neuvěřitelná pohoda a laskavost zdejších domorodců. Vždyť 30 % jich je původních indiánů a 60% mesticů (míšenců). Léta dobyvatelů jsou ty tam a my jen v mysli můžeme spekulovat, co tato objevitelská doba přinesla nám a co původnímu obyvatelstvu. Že i ne vždy příznivý osud je možné překonat s úsměvem a bez zášti. S pokorou, ale s hlavou vztyčenou.
