Tak mě to přece jen potkalo. Chodím nakupovat střídavě do tří známých supermarketů. V jednom z nich se mi nedávno ztratila peněženka.
Už je to tak tři roky zpátky, co jsem ve stejné prodejně zapomněla kabelku zavěšenou na háčku nákupního vozíku. Se srdcem v krku a smířena se ztrátou jsem se pro ni asi po půlhodině vrátila. Byla tam. Nějaká hodná paní ji odevzdala ochrance a ta mi ji po přesném popisu předala s poznámkou o velkém štěstí…
To se však rozhodlo sednout pro tentokrát na někoho jiného a mě potrestat. Zcela právem. Už jsem byla u konce nákupu, vozík téměř plný, jen jsem si chtěla ještě ověřit, jestli budu platit kartou nebo mi postačí hotovost. Ten pocit možná znáte. Sáhnete najisto do tašky, a peněženka nikde. Srdce se vám rozbuší a začnete zběsile hledat. Pětkrát prohrabete tašku, přeskládáte zboží ve vozíku, který nakonec necháte před pokladnou, a s omluvou se řítíte k autu, jestli čistě náhodou někam nezapadla…
Nezapadla. Peněženka prostě zmizela. Shodou okolností z té samé tašky, která stejně jako před lety visela na háčku nákupního vozíku. Takže nejdřív rychle zablokovat kreditky, pak domů pro peníze a s nimi zpátky pro nákup. Ztrátu jsem nahlásila policii až večer. Až jsem si přesně uvědomila okamžik, kdy se to určitě stalo.
Dokázat to mohl videozáznam, který si údajně policie vyžádala. Ale ouha, videozáznam prý nebyl k dispozici. Jak je to možné, když po celém supermarketu straší zloděje upozornění na kamerový systém, to jsem se nedozvěděla. Peněženka se zkrátka nenašla a musela jsem se smířit s tím, že to byla samozřejmě jen a jen moje chyba a moje neopatrnost.
Dnes už je mi jasné, že ta černovlasá paní, které jsem šlápla na nohu, jak nečekaně těsně stála za mnou u vozíku, když jsem vybírala šunku, nebyla asi tak hodná jako ta paní před dvěma lety…
Hezké vztahy a obezřetnost při nákupu vám přeje
Hana Švejnohová
