Jak se vám líbí filmové zpracování Hastrmana?
Hastrman je svým způsobem dokonalá filmová adaptace románové látky. Líbí se mi, jak diváky rozděluje, stejně jako rozděluje čtenáře. Každý čtenář sice čte jednoho hastrmana, ale představuje si děj, postavy, topos, dobu atd. trochu jinak -- podle vlastní čtenářské představivosti. A tenhle film jako by dělal totéž - záleží na divákovi, na tom, jaký je on sám, ten divák, aby dovedl nebo nedovedl film ocenit. Někdo to v sobě má a někdo ne. Kdo to nemá, nemůže filmovému Hastrmanovi porozumět. Ale i jemu zůstanou ty nádherné obrazy v paměti. Není to film, který by šel jedním okem dovnitř a druhým ven.
Vystihuje to vaši představu o zfilmování knihy?
Mrzí mě jediná věc: že tvůrci nakonec zvolili kratší konec a už nedopověděli děj odehrávající se v současnosti. Tyto scény přitom byly natočeny, a jsou velmi krásné, ale nakonec zůstaly ve střižně. Z reakcí diváků se mi to rozleželo v hlavě - ano, ta současnost tam měla být. Tak jen doufám a modlím se, aby tyto scény byly na DVD jako "bonusový konec".
Chodil jste se na natáčení dívat? Byl jste ve spojení s režisérem?
Na natáčení jsem nebyl, ale pravidelně jsme věci konzultovali, hlavně ten konec. Kdyby bylo na film víc peněz, bylo by to skončilo obrovskou potopou, na tu jsem se těšil. Jenomže to by se muselo točit v koprodukci s nějakou bohatou zahraniční společností. A kdo ví, co by pak cizí produkce z filmu chtěla mít, možná bych už svého Hastrmana nepoznal. Byla by to škoda, je to dobrá knížka.
Kniha obdržela cenu Litera za nejlepší knihu roku 2001 v kategorii próza...
Já už nic lepšího nikdy nenapíšu. Což je na druhou stranu dobře, protože když jsem to psal, trpěl jsem jak zvíře. A dneska žiju vcelku spokojený život (i přes ten druhý rozvod).
Co kulisy? Odpovídaly vašim představám?
Hlavní postava, baron, bydlí ve filmu ve staré plynárně u Liberce, vypadá to jako Drákulův zámeček. Je to krásná budova, ale já jsem si to takhle samozřejmě vůbec nepředstavoval a i v knížce vypadá ta budova zcela jinak. Měl jsem ale obrovskou radost, že se režisér Ondřej Havelka té knížky chopil.
Vaše knížky mě vždy fascinovaly tím, jak máte perfektně nastudované konkrétní postavy, historické reálie a dobu, ve které se děj odehrává. Kolik času věnujete přípravě?
Seženu si literaturu, objíždím místa, kam děj zasadím. Tam se procházím a nechávám se inspirovat. Třeba Hastrman se odehrává mezi Litoměřicemi a Českou Lípou, odkud pochází moje rodina a kde si máma koupila byt. Částečně tam také film točili.
Jaká knížka se vám honí hlavou nyní?
Právě jsem dopsal KAR aneb Pohřební hostina za jedno město. Krvavý karlovarský román, horor z Karlových Varů o sérii vražd, které zdánlivě nemají žádnou souvislost. Jen tu, že jejich pachatelé po činu spáchají sebevraždu. Vyřizuji si v něm účty se svým skoro rodným městem. V Karlových Varech jsem strávil dětství a mám to tam rád, i když je to trochu povrchní město. Rád fotím, proto jsem také nafotil většinu fotek, které budou knihu ilustrovat. Vyjde to na podzim.
A jaké další téma se vám honí hlavou nyní?
Nápady došly. Ale věřím, že snad pouze dočasně.
Jak vlastně vaše knížky vznikají?
Mám na psaní zvláštní cyklus, trochu ovlivněný přírodou. Většinou si knížku rok vymýšlím, dělám si poznámky, sbírám materiál a potom ji za půl roku napíšu. Jednu třeba ještě nemám hotovou, a už se mi honí hlavou nápad na další a mám velkou chuť se do ní pustit. Pak přijde podzim a já začnu psát. Nejvíc pracuji po Vánocích, kdy se pořádně najím, napiju, mám spoustu energie a začnu knížku drtit. Myslím na ni všude, v práci, v tramvaji, na záchodě, při obědě… Prý je se mnou těžké žít, protože jsem duchem nepřítomný. Leden, únor, březen jsou mé nejplodnější měsíce. Pak ji na měsíc dva nechám uležet, snažím se na ni nemyslet, což úplně nejde. Po této pauze se k tomu stavím jako k cizímu textu, který musím vylepšit. Jako redaktor. Třeba knížku Závěrka jsem nakonec ze dvou třetin přepsal.
Než začnete psát knížku, děláte si poznámky?
Většinou ano. U bodového scénáře je dobré, že člověk ví, jak to jde za sebou, jak to má fungovat. Bez boďáku je to nebezpečné dobrodružství a zábava, člověk neví, jak to dopadne. Skoro s nikým se o rozpracované knížce nebavím. Nechávám si děj pro sebe. V nové knize ale budu mít dvě modelky na svých fotografiích a těm jsem to vyložit musel.
Napsal jste patnáct knížek. Které z nich byste doporučil čtenářům www.i60.cz si přečíst?
Určitě bych doporučil Hastrmana. Myslím, že šedesátníkům by se mohla líbit i moje knížka Praga Piccola, román mapující historii rodiny vyrábějící Pragovky. A z knížek, které jsem četl v poslední době já, mě zaujal Opravář osudů od Roberta Fulghuma.
Kdo je Miloš Urban
Čerstvý padesátník Miloš Urban vystudoval moderní filologii na katedrách anglistiky a nordistiky na Filosofické fakultě UK v Praze a nyní pracuje jako šéfredaktor v nakladatelství Argo. Napsal celkem patnáct knih:romány, novely, povídky. Jeho knihy byly přeloženy mj. do angličtiny, korejštiny němčiny, španělštiny…Chystá se vydání arabské. Podle jedné z jeho knih natočil Ondřej Havelka film Hastrman. Televizního zpracování se dočkala také kniha Santiniho jazyk. Zfilmování se možná dočká i novela Michaela. Miloš Urban pochází z dvojčat a má syna a dvě dcery.
