Žárlivost dost často nezmizí ani ve vyšším věku. Jen někdy to je důkaz, že ze vztahu nezmizela láska
Ilustrační foto: ingimage.com

Žárlivost dost často nezmizí ani ve vyšším věku. Jen někdy to je důkaz, že ze vztahu nezmizela láska

23. 6. 2020

Pětašedesátiletá Irena žije s manželem Václavem téměř čtyřicet let. V prvních letech jejich vztahu nemohla jít s kamarádkami ani do kina, ani na kávu. Václav trval na tom, že všude musejí spolu.

Když pro ni na podnikovém plese přišel její nadřízený a vyzval ji k tanci, Václav si na něj další den počkal a vyhrožoval mu, že jestli Ireně nedá pokoj, pošle na něj udání, protože o něm ví, že má finanční nesrovnalosti v podnikovém účetnictví. „Byla to strašná ostuda, Václav se choval jako blázen. Já se svým šéfem nic neměla, byl to moc fajn chlap, vůbec o mě nestál, měl krásnou ženu. Prostě mě jen vyzval k tanci na plese. Václav z toho udělal skandál, já se pak styděla chodit do práce,“ vzpomíná.

Její matka i kamarádky jí říkaly, že Václav je nesnesitelný žárlivec. Irena se utěšovala tím, že ji velmi miluje a proto se chová majetnicky, hlídá ji, žárlí na každého muže v její blízkosti. Nyní lituje, že s Václavem svázala svůj život. „Nejenže ho to nepřešlo, ale teď je to mnohem horší, než když jsme byli mladí. Já ještě pracuji, on je v penzi. Každý den mě čeká u práce. Když chci jít někam sama nejenže je uražený a naštvaný, ale dokonce předstírá zdravotní problémy. Když mě kamarádka pozvala na chatu, perfektně sehrál infarkt, takže jsem místo odjezdu na hory volala záchranku. Nic mu ale nebylo, lékař naznačil, že jeho neustále se opakující potíže jsou hrané. Nevím, co mám dělat. Přece se nebudu rozvádět v penzi. Na druhé straně mě neuvěřitelně štve a vlastně už k němu kvůli té chorobné žárlivosti nic necítím,“ vypráví Irena.

Psychologové se shodují, že jedna z nejhloupějších vět, které ve vztazích často používáme, zní: to časem přejde.

„Nemysleme si, že s přibývajícími lety se lidské vlastnosti mění k lepšímu. Naopak. Ty špatné se stávají mnohdy horšími, nesnesitelnějšími,“ říká psychiatrička Tamara Tošnerová.

Neexistují vlastnosti, které by se daly nazvat typickými pro starého člověka. Ale platí, že některé vlastnosti, které měl člověk dříve, se s přibývajícími roky zvýrazňují. Z roztomilé žárlivosti se může stát chorobná touha vlastnit svého partnera a kontrolovat každý jeho krůček. Starostlivost se může změnit v sekýrování a mentorování, sympatická spořivost v nesnesitelnou lakotu.

Podobné starosti, jako paní Irena má i Jiří, bývalý novinář z Prahy. „Celý život jsem žil aktivně, měl jsem spoustu koníčků a časově náročnou práci. Moje žena mi často dělala scény kvůli tomu, že o víkendu sedí doma s dětmi a já někde jezdím po reportážích. Jenže ona byla vždy domácí typ. Mnohokrát jsem jí nabízel, ať jede se mnou nebo že budu s dětmi, ať si vyrazí s přáteli. Vlastně, na rozdíl ode mě, žádné nemá. Teď, když je nám přes šedesát, je to nesnesitelné. Děti jsou z domova, mají svůj život, žena nemá naplnění toho svého. A tak žárlí. Podezírá mě, že jsem jí nevěrný. Panebože, v tomto věku! Já jsem šťastný, když jdu na fotbal, na hokej, na pivo s kamarády. Proč bych si komplikoval život nějakou ženou? Jenže manželka je přesvědčená, že někoho mám, prohlíží mi mobil, je mrzutá, stále má nějaké hloupé narážky. Takto jsem si opravdu závěrečnou fázi svého života nepředstavoval,“ vypráví Jiří.

Pro někoho to může být nepochopitelné, ale žárlivost je zkrátka jedna z lidských vlastností, se kterou se špatně bojuje. Toho, kdo ji má, sžírá, trápí a poradit si s ní je velmi těžké. Žárlivec totiž velmi často není schopen hledat problémy u sebe, je přesvědčen, že jeho žárlení je oprávněné, že chyba je v jeho partnerovi, partnerce. Velmi často se stává, že takzvaně vytahuje staré věci, které se ve vztahu odehrály dávno. V šedesáti je schopný vyčíst partnerce, že se před třiceti lety na dovolené usmívala na toho pána, co seděl v hotelové jídelně nalevo od nich: „Však já si to dobře pamatuju, jak jsi s ním flirtovala, takové věci se nezapomínají.“ Dotyčná přitom zděšeně přemýšlí, o čem to partner mluví, protože, pokud se takový flirt odehrál, rozhodně si ho nepamatuje a mnohem pravděpodobnější se jí zdá, že prostě dotyčného možná jen pozdravila.

Problém je v tom, že žárlivec považuje za flirt i obyčejný pozdrav. Pravda je, že přesto všechno je žárlivost v něčem sympatická. Vzbuzuje pocit, že někdo má o nás zájem, že někomu stojíme za to trápení, podezírání, prostě žárlení. Přesto je dobré si uvědomit, že tato zdánlivě sympatická vlastnost se s postupem času může změnit ve vlastnost téměř odpornou. A trávit stáří s žárlivcem opravdu není nic příjemného.

vztahy a sex
Hodnocení:
(5 b. / 6 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 46. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?