Mohla jsem tedy zavzpomínat na nějaký zamilovaný pár. Nebo na vášnivého kuchaře. Anebo na věhlasného kardiochirurga, který by souvislost mezi láskou a srdcem buď potvrdil, anebo vyvrátil. Taky jsem váhala u dvojice známých manželských poradců, kteří mají s láskou bohaté zkušenosti i z opačné strany. Ale nakonec jsem vybrala osobnost, která skvěle zapadá do našeho portálu. Se všemi svými láskami. Mým hostem byla Iva Hüttnerová. A dokonce dvakrát.
Lidem, jako je ona, se říká persona grata. Osoba žádoucí. Ačkoli jsem si během téměř šestiletého trvání pořadu Nezatloukat velmi zakládala na tom, že se moji hosté neopakují, bylo mezi nimi několik málo výjimek, které jsem pro velký úspěch u posluchačů pozvala znovu. Iva Hüttnerová k nim právem patří.
Lepařová zabodovala
Především je i ona šedesát plus a její obliba sahá napříč celým spektrem generací. Od členů Iviny rozvětvené rodiny přes herecké kolegy a milovníky jejích obrázků či knížek až po televizní diváky. A hlavně divačky! Je to umělkyně mnoha tváří i řemesel. Krásně maluje, poutavě vypráví i píše a úspěch sklízí i jako herečka.
Zatímco se v televizním seriálu Ordinace v Růžové zahradě úspěšně přetvařovala
v roli napravené bezdomovkyně, její obrázky domovem přímo dýchají. Jsou důkazem jejího smyslu pro humor, detail i pořádek. Maluje zkrátka Obrázky z lásky, a ty okouzlují návštěvníky výstav po celém světě. Její láska k zašlým časům i předmětům je pověstná, ale rozhodně neskrývá temperament a svěží názory. Otevřeně přiznává lásku k domovu, ke své milované zahradě i psovi. Výčet jejích lásek je bohatý a za obroučkami brýlí ukrývá pestrou paletu vzpomínek. Tak pojďme se společně vrátit jen o pár let zpátky…
Na kolena, na kolena, jé jé jé!
S Ivou jsme se často potkávaly na různých akcích. Na křtu knížky Haliny Pawlowské v Domě U Černé Matky Boží jsme se konečně domluvily na setkání v rádiu. Poprvé byla mým hostem na jaře roku 2013. Při dalším vysílání o dva roky později jsme si už tykaly. A vzpomínaly ostošest. Na divadelní začátky i na dopis, který napsala tehdy velmi slavné Janě Hlaváčové. „Byla mým hereckým idolem a vlastně jsem se jí chtěla jen zeptat, jestli je u divadla běžné sahat mladým adeptkám herectví na kolena,“ vysvětlovala Iva. Netušila, že paní Hlaváčová po přečtení dopisu pošle na prostopášného učitele, který Ivu připravoval na přijímačky, policii... Ale nakonec všechno dobře dopadlo, DAMU Iva vystudovala bez úhony a přišlo první angažmá. „Na Karlovy Vary moc ráda vzpomínám. Krásné divadlo, skvělá parta, můj první muž Ivan Rajmont, narodil se mi tam syn…Malovat jsem začala právě na mateřské…“ vzpomínala Iva. Líbil se jí Salvátor Dalí, ale nejvíc ji pro malování nadchnul herecký kolega Jan Kanyza. „Chtěla jsem malovat moderně jako on, ale brzy jsem zjistila, že přecejen maluju trochu jiné obrázky“, přiznala s úsměvem.
Velkou hereckou příležitost dostala v divadle Rubín. Její role ukřičeného strýce Pepina v inscenaci Hrabalových Postřižin vešla do dějin. Dokonce jí jednou po představení vysekl poklonu i Pepinův filmový představitel Jaromír Hanzlík.
Štěstí nejen domácí
Od televizního pořadu Domácí štěstí uplynulo už pár let. Musela se zrodit paní Lepařová, aby zastínila milou průvodkyni starými dobrými časy a dala jí šanci ukázat se v jiném světle. Dobře napsané role si váží každá herečka, a za své štěstí to považuje i Iva Hüttnerová. Zejména, když je to štěstí tuplované. Dramatik Jiří Just jí napsal divadelní roli přímo na tělo. Znal ji totiž dobře z divadla Rubín a její ztvárnění role Pepina mu učarovalo. A tak z jejího poklidného Domácího štěstí udělal Manželské štěstí, při kterém Iva nesleze z jeviště. „Vždycky pak sedím hodinu v šatně, abych to vydýchala. Jsem z toho fofru úplně hotová…“ svěřila se Iva.
V rozhovoru jsem otevřela i vztah s jinou bývalou herečkou a známou malířkou Emou Srncovou. „Lidé si nás často pletou, protože jsme obě od divadla a obě naivní… což už dávno nejsme!“ zasmála se Iva. „Ale jako holky se máme rády a kdykoli se potkáme, vždycky si máme co říct…“ dodala.
Každý rozhovor s Ivou Hüttnerovou je obohacující. Má v sobě zvláštní dar optimismu a schopnost nedělat z ničeho problém. Naopak. I smutné či nepříjemné věci dokáže proměnit v naději – a především v obrázky plné poezie. Nejvíce informací pro přípravu na první vysílání s Ivou jsem čerpala právě z její půvabné knížky Obrázky z lásky, kterou mi kdysi darovala. Své uznání do ní vepsaly i takové osobnosti jako například Vlastimil Brodský nebo Vladimír Komárek.
Iva ráda cestuje. V autě, na kole i letadlem. O místech, která má ráda, vypráví s takovou láskou a obdivem, že máte chuť se tam hned vypravit. Poděbrady, Lázně Bělohrad, malé hřbitůvky a sochy, celé Podkrkonoší…Ráda se podívá i za velkou louži. „Miluju New York, chtěla bych tam jednou nakupovat ne jako turistka. Ale žít bych tam nemohla. Miluju české lidi, českou krajinu, jsem tu šťastná…“
Recept z kalendáře
Na seznamu lásek Ivy Hüttnerové nehledejte vaření ani módu, přestože obě témata jsou v jejím životě zastoupena bohatými sbírkami krásných předmětů. “Nejsem dobrá kuchařka, ale začala jsem se v posledních letech snažit," obhájila se Iva ve vysílání. Recept po babičce (jak jinak!) dala před pěti lety do kalendáře Dámského klubu Mileně Vostřákové. Tímto zdravím pana Petra Haldu a dávám k dobru další obměnu jeho grenaďáku…
Grenadýrmarš Ivy Hüttnerové
Babička známé herečky a malířky vařila báječně a levně, protože peněz moc nebylo. Dodnes se Iva rozněžní při vzpomínce na její škubánky, uhlířinu, nastavovanou kaši či domácí nudle. Babičku Karolínu známe z Iviných obrázků. Jejím parádním číslem byl grenadýrmarš. Odkud se vzal ten název, Iva neví, ale jídlo to bylo skvělé a Iviny děti i vnoučata ho mají stejně rády jako kdysi ona. Uvaří asi 5 velkých brambor a rozmačká je. Vedle si uvaří 250g širokých nudlí. Na cibulce podusí nakrájenou malou hlávku bílého zelí (můžete zkusit i kysané) a pak to smíchá všechno dohromady. Osolí, opepří, okmínuje, a aby to líp klouzalo do krku, na talíři porce polije uškvařenou slaninou. Tohle jídlo moc často nevaří, protože vařit na všech hořácích současně je pro ni nervák. Ale stojí to za to!
