Přesto bývá Zlaté jezero nejčastěji navštěvováno kvůli páru labutí, které tu každoročně vyvádějí své mladé. Tentokrát jsme se k němu vypravili pěšky a s fotoaparátem poslední den v květnu. Počasí nám přálo, jen vysoká tráva trochu vzbuzovala obavy z útoku klíšťat.
Už zdálky jsme viděli labutě, ale byly příliš daleko. Abychom se k nim přiblížili, museli jsme skoro celé jezero obejít, ale to nám vůbec nevadilo. Zpočátku jsme procházeli kolem řady stromů, nejčastěji lip a dubů, které lemují jižní stranu jezera. Vzduch byl nasycen vůněmi lučních květin, větřík příjemně pofukoval a skoro celou cestu nám kukání kukačky odměřovalo čas. Skřehotání pářících se žab se podobalo zpěvu ptáků, kteří také nezůstávali pozadu a připojovali své tóny k té úžasné přírodní symfonii. K tomu přibzukovaly myriády hmyzu. Dokonalá idylka.
Od stavidla se dalo přehlédnout celé jezero. Uprostřed se nachází ostrůvek, na kterém hnízdí kachny i labutě, ale tentokrát nám slunce nedovolilo fotit, proto jsme pokračovali k hrázi.
Když jsme se k objektu svého zájmu přiblížili, jak nejvíce to šlo, měli jsme před sebou nejen labutí rodinku se šesti labuťátky, ale také majestátní hraniční horu Biskupskou kupu, která se zhlížela v hladině jezera. Na jejím vrcholu se nachází nejstarší rozhledna na Jesenicku. Celou dobu jsem marně pátrala po tom, co to plave na hladině. Teď jsem to konečně mohla spatřit, i když díky břehům porostlým keři a orobincem se nedalo fotit zblízka.
Jezero bíle kvetlo. Už jsem viděla, když bylo zarostlé růžovokvětým rdesnem obojživelným, ale teď vypadalo jako pod bílým závojem. Později jsem si našla, že jde o lakušník vodní, pryskyřníkovitou vodní rostlinu. Nejvíc mi připomíná bílou sasanku.
Labuťě se tentokrát držely dál od břehu. Samec hlídal samičku a mláďata, která dováděla, potápěla se a chvíli nepostála, abychom je mohli spočítat. Nakonec se povedlo; je jich šest a mají se čile k světu. Trochu mě překvapil „náhrdelník“, který má na krku samička, zřejmě místo kroužku na noze.
Od jezera se dá loukou projít k silnici vedoucí do Polska. Tráva nebyla ještě pokosená, takže se za ní jezero docela hezky schovalo, jen Kupa se hrdě tyčila nad městem.
Přestože fotografování nevyšlo podle našich představ, procházka neměla jinou chybu.
