Průzkum ukázal, že firmy mají čím dál větší zájem o angažování seniorů jako zaměstnanců. „Osmdesát dva procent malých a středních firem zaměstnává pracovníky starší pětapadesáti let, přičemž se potvrzuje, že podniky dokáží využít jejich zkušeností, neboť v pětačtyřiceti procentech jsou nad výkonnostním průměrem. S ohledem na mzdy jsou většinou spíše na podnikovém průměru. Nejvíce si na nich zaměstnavatelé cení jejich zkušeností, spolehlivosti a zodpovědnosti. Naopak za slabší stránky firmy považují menší rychlost, vyšší nemocnost a menší schopnost pracovat s novějšími technologiemi,“ shrnul výsledky průzkumu předseda Asociace malých a středních podniků Karel Havlíček.
Průzkum ukázal, že firmy si začaly uvědomovat, že starší pracovníci představují jistotu. A pokud jim jsou schopny nabídnout respekt a slušné osobní vztahy ve firmách, starší pracovníci jsou loajálnější a pilnější než ti mladí. Ti se totiž mnohdy nechávají nalákat na sliby rychlého kariérního růstu, vysokého růstu platů, různých benefitů a pak očekávají, že vše přijde rychle. Naopak starší pracovník si váží toho, že má práci v čistém pěkném prostředí mezi slušnými lidmi a má ji jistou. Záleží samozřejmě na zaměstnavateli, jaké pracovníky preferuje. Ale ti chytří a prozíraví sestavují pracovní kolektivy právě z tohoto mixu různých lidí. Protože deset dravých mladých ambiciózních kluků nikdy nevytvoří kolektiv, který táhne za jeden provaz. Ale když jsou v něm dva, tři zkušení odborníci s dlouholetou praxí, často se vytvoří z těchto různých typů skvělá pracovní parta. A je v podstatě jedno, jestli jde o chlapy v dílně nebo v kanceláři.
Průzkum také ukázal, že firmy, které si toto vše uvědomují, čím dál častěji vycházejí starším zaměstnancům vstříc v tom smyslu, že jim nabízejí zkrácené úvazky, dohody, ale i práci na IČO. Protože právě to mnoha starším lidem vyhovuje. Už nechtějí sedět v práci od rána do večera, mnohdy jsou ale daleko větším přínosem právě, když pracují z domova nebo na částečný úvazek. Například sedmdesátiletá Irena dělá korektorku v jedné pražské redakci. A je nadšená. „Jde o partu mladých lidí, se kterými je výborná domluva. Když mají texty k přečtení, vždy mi jen zavolají a řeknou, do kdy je třeba korektury dodat. Já mám čas kdykoli, takže je mají brzy. Jsou z toho úplně vytřeštění, protože když jim korektury dělaly nějaké studentky, čekali na ně dva, tři dny. Protože jde o měsíčník, časopis, celkově se tím jeho výroba zpožďovala. Ve výsledku měli koncem měsíce hromady textů a magazín dávali dohromady na poslední chvíli. Teď vzniká průběžně a každý měsíc máme v posledních dnech hotovo. Už mě několikrát v těch volných dnech pozvali do hospody, jak jsou rádi, že mají díky mně čas na sebe. Úplně s nimi mládnu,“ říká se smíchem.
Jde o typický příklad, kdy pracovní soužití různých generací klaplo. Samozřejmě je hodně případů, kdy neklape. Je však vždy na zaměstnavateli, aby si ujasnil, jaký pracovní kolektiv chce. Firem, které se začínají o starší zaměstnance zajímat, je hodně. Na průzkumu spolupracovala například banka ČSOB, jejíž ředitelka útvaru komunikace Kateřina Krásová tvrdí: „Starší kolegové přinášejí do každého pracovního týmu potřebnou stabilitu a neocenitelné zkušenosti, z nichž mohou mladší kolegové čerpat.“
Průzkum zkrátka ukázal, že se v tomto směru hodně mění a zřejmě měnit bude. Není divu, lidé jsou v seniorském věku v čím dál lepší kondici a hlavně zestárla generace, která byla zvyklá v devadesátých letech, tedy v době převratných změn, tvrdě pracovat, vymýšlet něco nového, budovat firmy, dělat nové projekty. To nejsou lidé, kteří najednou budou chtít sedět doma jen proto, že dosáhli věku, kdy mohou jít do důchodu.
