V našem činžáku je už dlouho známá a slavná putyka. Dříve otevírala ráno, už v pět hodin. Hospodský se tehdy jmenoval Bedřich Smetana. Nádražní dělníci před ní postávali už od čtyř hodin a marně křičeli pivo, pivo! Zavírala brzo odpoledne. Účel plnila, vše, co bylo ukradeno na Nákladovém nádraží Žižkov, v ní bylo řádně a dobře prodáno.
V dnešní době se provozní doba hospody moc zlepšila, nezavírá už vůbec!
Tenhle pátek tam slavili konečný konec pracovního týdne nepražští dělníci. Probudilo mě modré blikání sanitky, pronikající do mých horních oken. Vyhlédl jsem tam z vyššího parta. Před knajpu zavolali rychlou lékařskou sanitku.
Jeden kumpán měl ten večerní pátek tak obrovskou radost z konce pracovního týdne, že při popíjení ve stoje ztratil vědomí a padl na zem. Lapiduchové ho vynesli do sanitky a pokoušeli se ho oživit, asi hodinu. Nic už nepomohlo! Pak přijeli „černí havrani“ s rakví. Naložili jeho tělo a odjeli. V sanitce zhasli světlo a také odjeli. Bylo tak po radosti z konce pracovního týdne.
Druhý den policie pečlivě ohledávala okolní místo činu. Další těla vagabundů už ale nenašla.