Do vůně lipového květu
najednou zahřmělo,
konečně prší...
Hledám tvou ruku,
nebojím se bouřky,
ale zbytečných ztrát,
které nelze zakázat.
Na sklonku jara,
kdy léto už se chystá
usednout na svůj trůn,
chybíš mi lásko,
ty moje malá mořská vílo,
a to, co tenkrát bylo,
nás navždy spojilo.
Přestalo pršet...
snad trochu štěstí
nám tu zanechalo,
a moje ruka ve tvé dlani
barevné duze se klaní,
přitom věří na zázraky,
tak jako v pohádkách.