... Pokračování
Žel bohu že to bylo nadarmo. Jednoho krásného nedělního odpoledne opalovali jsme se na Adamitském plácku u tunelu. Při koupání, hraní karet odpoledne krásně utíkalo, až jsme se začali dohadovat, kam půjdeme večer. Olda s Mirkem H prý půjdou do pivovaru, já jsem nešel, jakož i Pepa ne, jelikož kazit si krásný letní večer v hospodě bylo by hloupostí. Nevím, co měl Olda za lubem, že musel být v pivovaře, ačkoliv byl vždy nejvíce proti vysedávání v hospodě.
Druhý den v pondělí Olda přišel s kytarou, a šli jsme nahoru, kde již seděl Pepa i Mirek H. Měli jsme mít vlastně zkoušku, ale po neděli se nám zrovna nechtělo, a tak já jsem šel znovu domů spát. Kluci tam ještě chvilku zůstali a Olda tam začal vypravovat, že ho to zpívání už nebaví, že kamarádství mezi námi neklape, a že prý to stejně nikam nedotáhneme. O tom všem jsem neměl ani tušení, jelikož jsem již doma spal. Ve středu přišel ještě jednou, a to již naposledy, kdy nám oznámil, že s námi zpívat nebude! Právě když jsme měli pře sebou zájezd na Moravu a když jsme se tak těšili na soutěž, nás nejvěrnější kamarád (za kterého jsme ho měli), bezohledně zradí. Nepomohlo naše domlouvání, naše prosby, aby s námi aspoň jel ještě na soutěž. Takto nás zradil náš kamarád, který nás kolikrát ujišťoval, že není pro něho žádná překážka, aby chodil z Police na Petrovice do zkoušek. Zrada kamarádova bolí víc, než zrada děvčete. Šli jsme s ním ještě dolů k Hubkovýmu hostinci, kde se s námi rozloučil se slovy:“Možná o mně brzy uslyšíte“! Jak jsme se později dozvěděli, odešel k Polickým „Jeseterům“, kteří ho bezohledně přetáhli, pravděpodobně v tom pivovaře, kde s nimi tenkrát seděl. Tímto jsme vymazali Oldu z našich srdcí, kterého jsme měli všichni tak rádi.
Cestou domů šli jsme jako o pohřbu a Pepa dokonce i slzel, do čehož ani nám mnoho nechybělo. Takto zrazeni a opuštěni přemýšleli jsme dál o naší budoucnosti. Způsobilo to i hodně poplachu mezi lidmi, když se dozvěděli, že „Modrý kruh“, chlouba vesnice, se rozpadl. Začali jsme shánět čtvrtého do našeho kroužku, abychom udrželi stále jméno „Modrý kruh“. Chtěli jsme říci kamarádovi z Bezděkova, jeden se nám dokonce nabízel z Police, ale my jsme chtěli někoho z vesnice, aby nebylo zas daleké docházení do zkoušek. Až nakonec jsme objevili Zděnu H, která byla ochotna zpívat s námi, ovšem jenom tak pro zábavu, pro ukrácení dlouhých podzimních večerů a pro příjemné pobavení mezi kamarády.
Tímto bych asi ukončil 1. odstavec deníku „Modrého kruhu“ s Oldou S, na jehož místo nastoupila Zděnka, a to bude 2. odstavec deníku se Zděnkou H.
Nejsem si sice jista, jestli tuto píseň opravdu nahráli „poličtí“ Jeseteři, ale časově by mohla souviset.
Pokračování příště ...
