Všichni znáte Janu D. ze Slovenska. V loňském roce jsme ji poprvé navštívily s Majkou S. a domluvily se na setkání alespoň jednou za rok. Letos jsme teda setkání plánovaly na březen, ještě, než vypukne zmrzlinová sezona. Bohužel člověk míní a život mění. Z důvodu menší operace kolene jsme setkání přesouvaly a přesouvaly. Bylo vidět, že Jana je z toho smutná, ale situaci chápala. A tak čas utíkal...
Na termínu jsme se konečně domluvily až nyní, ale bohužel bez Majky. V červenci je na Slovensku krásně i při cestě vlakem. Sice počasí nebylo nic moc, ale u setkání nám to nevadilo. Srdečně jsme se přivítaly a já vyřídila všechny pozdravy od vás. Jana za ně děkuje a všechny vás pozdravuje také. Zašly jsme si na zmrzlinu, kterou jsem měla slíbenou, abych zhodnotila rozdíl. Musím říct, že zmrzlina byla výborná, a vybrala jsem si k vanilkové turecký med. Dostaly jsme pořádnou porci, nevím, zda proto, že jsem mluvila česky, nebo proto, že paní slyšela rozhovor o MÉ zmrzlině. Ale viděla jsem, že ostatní dostávali porce menší. Těžko zhodnotit, která byla lepší, protože srovnávat točenou a kopečkovou je těžké, ale přesto zmrzlina byla výborná.
Bože, jak ten čas letí. Měly jsme toho tolik na povídání, že jsme se nenadály a bylo pozdě večer. Ráno uběhlo také strašně rychle a bylo zde nekonečné loučení.
Jani, moc děkuji, setkání s tebou bylo a je vždy příjemné. Jenom škoda, že ta návštěva nemůže být opačně. Těším se na další setkání.