Místní nám s oblibou říkají, že „Jadran máme hluboko pod kůží“. A je to tak. Už za první republiky se do Chorvatska vypravovali vlaky, první mezinárodní linka, která kdy přistála na letišti v Dubrovníku, letěla na trase Praha-Vídeň-Záhřeb-Dubrovník. Opatijská riviéra, Makarská, ostrovy Brač, Krk, město Split - tam všude byli Češi dovolenkovými průkopníky.
Není náhodou, že ve spoustě měst stál hotel Praha: jako například na ostrově Brač, ve městečku Kupari u Dubrovníku, v Makarské, v Supetaru nebo ve městě Krk na stejnojmenném ostrově. Tam vyrostl také český hotel Ludmila. Tím ale české stopy na jednom z nejbližších ostrovů z Česka nekončí. První organizovanou skupinu turistů sem přivezl před více než sto lety český novinář Emil Geistlich. První lékařkou na ostrově byla Zdenka Čermáková, která je zde pohřbená a v muzeu v Bašce je jí věnována jedna místnost. A pak je tu ještě značení Klubu českých turistů. Začíná nahoře nad Baškou, kde se od rozcestníku rozbíhají žlutě i modře značené cesty.
Také prvními turisty na poloostrově Pelješac byli ve dvacátých letech minulého století studenti z Brna. Prý s oblibou hráli s místními kluky fotbal. To ovšem nebyl náš jediný fotbalový počin. Znáte slavný klub Hajduk Split? V Praze v meziválečném období studovalo mnoho dětí bohatých Chorvatů a v hospodě U Fleků nad sklenicí piva klub založili. První klubový míč prý „přijel“ právě z Prahy. Když si ve Splitu otevřete telefonní seznam, najdete tam několik Nováků. Jejich potomci už dnes ani nevědí, že se jedná o české příjmení.
Dubrovník maloval Antonín Slavíček a jezdil sem režírovat Jiří Mencl. Ve vnitrozemské Slavonii stavěl na začátku minulého století architekt Antonín Slavíček. U Vukovaru založil koncern Baťa osadu Borovo, první boty se zde začaly vyrábět v roce 1932.
Chorvaté také často během rozhovorů připomínají fakt, že jsme na "svůj" Jadran nezanevřeli ani v devadesátých letech v době balkánských válek. Každopádně jsme pak byli první, kdo se na chorvatské pláže vrátil. Ostatně podobně tomu bylo i po druhé světové válce. A jací jsme turisté? Chorvati říkají, že velmi zvídaví. Rádi si sice poležíme na pláži, ale nenecháme si ujít pěkný hrad, starobylé městečko, muzeum ani národní park. A už dávno nejsme paštikáři.