...Pokračování
Tak nám nastaly Vánoce, nejkrásnější svátky v roce. To jsme již vlastně rok zpívali, a tak jsme si ujednali, že to jednoroční trvání „Modrého kruhu“ oslavíme. Každý z nás přispěl nějakou maličkostí a opravdu jsme na Štěpána slavili za přítomnosti několika našich přátel jednoroční trvání.
Kluci (Mireček a Pepa) sehnali víno. Zděnka upekla zákusky, přinesla bonbóny, prostě všichni jsme měli jedno přání, aby opravdu večírek dopadl dobře k uspokojení všech. Chtěli jsme se pobavit v užším kroužku a sice v šatně ochotníků , ta však je dost malá a tak jsme to připravili na jevišti. Večírek byl stanoven na neděli večer. Ve 4 hod. se prý sejdeme a vše to tam připravíme.
Já a Mireček jsme byli odpoledne v hotelu „Na Mýtě“, kde jsme se bavili s děvčaty až z Horní Radechový, a tak nám ten čas tak utekl a my přišli nahoru skoro v ½ 6. Ovšem děvčata jsme vzali s sebou na oslavu. Pepa tam také ve 4 hod. nebyl. Tak jediná Zděnka, když jsme přišli nahoru, měla vše připraveno, stůl vyzdobený svíčkami a již vařila čaj. Tenkrát mě to velmi mrzelo, že jsme nedodrželi slovo a nechali Zděnku samotnou vše připravit.
Asi v 8 hod jsme zahájili náš večírek za přítomnosti „Modrého kruhu“, Jindry Šmídy, Josky Knittla, Jirky Škopa, Zdeňka Téry, Franty Nováka, Bohouše Kříže, manželů Linkových, čtyř děvčat z Radechový a později přišel Jarka Kotyza, kamarád z továrny, který ráno odjížděl. Zahájil jsem nesouvislým plácáním, že svými zájezdy doma i za hranicemi jsme se stali velmi populární a že ty diplomy a všechny obdržené ceny jsou vystaveny v naší klubovně. Samozřejmě že jsem nejdřív uvítal společnost a provolal „Modrému kruhu“ do dalšího roku mnoho zdaru a úspěchů. Dále jsme zazpívali několik písní a potom následovala volná zábava. Jedlo se, pilo, zpívalo, hrály se různé hry a při gramofoně tančilo. Potom jsme přivedli na jeviště pana Hanouska, jako vedoucího ochotníků p. Téru hostinského, které jsme také uvítali skleničkou vína, zákuskem a cigaretou za jejich laskavé půjčení nám jeviště. Všichni jsme se velmi dobře pobavili a spokojeni jsme potom odcházeli do svých domovů.
Několik dní před Vánocemi pořádala U.R. U Mistra večírek, při kterém jsme také účinkovali. Zazpívali jsme asi 4 písně a sice : Návrat,Valčík, Šanghaj, a Ale ne. Mireček měl vždy na jevišti ohlašovat vždy název písně, kterou budeme zpívat. V Hronově, než jsme měli jít na jeviště, říkám Mirkovi : Ohlásíš jenom : „Jako první písničku zazpíváme Vám slow-fox od Kamila Běhounka Návrat“. Již nás konferenciér ohlašoval a Mireček se ještě honem ptá, co má říct. Řekl jsem mu to tedy ještě jednou. Přijdeme na jeviště, samozřejmě že následoval mohutný potlesk. Když byl potlesk u konce, čekal jsem, že Mireček ohlásí píseň, ale on nic. Měl ruce na zádech, stál mírně nakloněn dopředu a díval se kamsi do neznáma. Já na něj mrkám, kejvám, ale nadarmo. Pravděpodobně byl oslněn mohutným potleskem a duchem byl úplně jinde. Tu jsem tedy duchaplně po trapné pauze do ticha zvolal : „ Návrat“ a hned na to začali jsme zpívat. Další písničku už bohudík Mireček ohlásil.
V Hronově jsme měli úspěch a za naše vystoupení dala nám U.R. K 100,- což Pepa uložil do Kampeličky k našemu jmění. Musím také napsat, že Silvestra slavil „Modrý kruh“ s ochotníky nahoře na sále u Térů. Nezpívali jsme ve čtyřce, jenom jsme zapíjeli starý rok a pili na Nový. Na Nový rok jsme potom zpívali, vlastně jenom tak zkoušeli u Hubků. Bohužel, za mnoho to nestálo, jelikož po tom Silvestru jsme neměli žádný hlas, zvláště mně to nějak blbě zpívalo.
Vedoucí ochotníků J.Téra 
Tak utekly vánoční svátky a vstoupili jsme do Nového roku 1944 s velkými nadějemi do budoucna.
V té době se také Zděnka stěhovala do Police a tak jsme měli zkoušky jen v neděli dopoledne a málokdy všedního dne večer. Těšili jsme se jenom, až roztaje sníh a přijde jaro se svými krásami a hlavně teplem, kdy budeme moci chodit do přírody volně zpívat. Čas pěkně utíkal, a než se člověk nadál, již byly velikonoce.
Na Bílou sobotu byl nahoře takový menší taneční večírek, kde jsme si také zazpívali několik písniček jen ze zábavy, abychom se pochlubili novými písněmi. Naučili jsme se zatím:“ Blízko je přístav, Černé vrány, Mám rád moře, Marjánko, nebuď tak upejpavá, Kamarád Vítr, Bože, Bože, Boženko, Žhavé srdce.
… Pokračování příště…
