Příkladem je pan Karel z Prahy. Ve čtyřiceti se rozvedl a znovu oženil. Své první ženě a dceři nechal byt. S druhou ženou má dvě děti a pořídili si na hypotéku dům. Karel zvládal platit hypotéku, alimenty, přispíval všem třem dětem na studium. Sem tam si vzal nějakou tu půjčku: na nové auto, na lepší vybavení bytu. Vydělával nadprůměrně, takže všechny jeho děti i on si žili dobře, zbylo dost i na každoroční pěknou dovolenou.
„Nějak to všechno uteklo. Najednou je mi přes šedesát, i když se cítím být pořád tím nesmrtelným výkonným manažerem. Jenže penze se blíží a já mám na krku ještě nesplacených čtyři sta tisíc,“ říká Karel. „Pořád přispívám nejmladší dceři, která je na škole, k tomu jsem si musel pořídit nové auto, protože staré dosloužilo. Vlastně se celý život potýkám s dluhy, přestože vydělávám výrazně nadprůměrně. Zvládám vše, nikdy jsem si nežil špatně, ale cítím, že se dostávám do pasti. Měl bych začít šetřit na penzi, zatímco mi dochází, že do ní půjdu s nesplacenými dluhy, v lepším případě na nule,“ říká.
Česká správa sociálního zabezpečení zveřejnila hodně zajímavá čísla. „Počet českých seniorů, kteří končí v insolvenci nebo exekuci, přibývá,“ uvedla její mluvčí Jana Buraňová. „Jejich počet se meziročně zvyšuje zhruba o čtyři procenta, to znamená, že oproti roku 2009 se loni jejich počet skoro zdvojnásobil,“ vysvětlila.
Trend, kdy lidé odcházejí do penze s dluhy, se projevuje v mnoha zemích Evropy i ve Spojených státech. Je to vlastně odraz toho, že mít dluhy se stalo takzvaně normální. Není to známka toho, že se člověk má špatně, že je neúspěšný, často je tomu právě naopak. Lidé si žijí na pohled skvěle, mají drahá auta, velké domy, jezdí na dovolené. Jen je to jaksi na dluh, což jejich okolí nevidí. Problém nastává v momentě, kdy se tito lidé dostávají do věku, kdy se jim blíží penze a tudíž razantní pokles příjmů. Pokud si nespočetli, že z penze své závazky nebudou schopni dál hradit, dostávají se do maléru.
„Po třech letech v penzi jsme se s manželkou rozhodli jít z velkého bytu do menšího, abychom peníze, které jsme za původní byt dostali, mohli dát na splacení dluhu za novou luxusní kuchyň. Takže ve výsledku nemáme ani tu novou kuchyň, která zůstala v původním bytě, ani byt, na který jsme byli zvyklí. Bydlíme v nehezkém malém bytě s ošklivou starou kuchyní a to jsme ještě rádi, že jsme se vůbec dluhu zbavili. Prostě jsme udělali životní chybu a za chyby se platí,“ říká devětašedesátiletý Martin z Karvinska.
Potíž je i v tom, že pokud si člověk udělá dluhy, zpravidla dává spoustu peněz na jejich umoření a nestačí si tvořit finanční rezervu. Což je podle finančních poradců také zrádné. Dluhy sice dotyčný zaplatí, ale je takzvaně na nule a do penze nejde s žádnými úsporami. A ty už si v důchodu nevytvoří.
Podobných smutných a varovných případů mezi současnými seniory přibývá. Ale zdá se, že to pořád je jen začátek, první patro pyramidy, která vznikne v příštích letech, kdy budou stárnout generace, pro které je auto, kuchyň i dovolená na půjčku naprosto běžná věc.