Opak je však pravdou. Plody krásně kvetoucího soliteru nabízejí skutečnou vitaminovou bombu! Běžně dozrávají v září, všudypřítomné letošní léto však už v těchto dnech zavelelo ke sklizni.
Zkušený pěstitel může namítnout, že čím déle se plody otrhají, tím méně trpkou chuť budou mít. To je sice pravda, ale pokud je neochráníme před ptáky, kteří s neomylnou přesností odhadnou zralost, můžeme „splakat nad výdělkem“. A to by byla rozhodně obrovská škoda!
Arónie (Aronia melanocarpa) je keř nebo roubovaný strom, z čeledi růžovitých. Pochází z východní části Severní Ameriky, do Evropy se podle různých pramenů dostal někdy kolem roku 1700. Keltové jej uctívali jako ochranitelský strom. Hojně ho najdeme v Rusku (nebo chcete-li, v bývalých zemích Sovětského svazu). Dorůstá výška 1,5-2,5 metru. Kvete bíle či lehce narůžověle, na podzim rozzáří zahradu oranžovými až červenými listy, které opadávají. Je velmi nenáročný na půdu, snáší i sucho, dobře přezimuje i v kruté zimě (říká se mu též sibiřská borovice). Skoro se nabízí říct, že je ideální „plodinou“ do zblázněného počasí, na které si, ač neradi, začínáme zvykat.
Na černou jeřabinu si zvykat jistě nemusíme, ale ochudili bychom se o spoustu přírodního léčiva, které není na předpis, a přesto vykoná skvělou službu. Plody, vzhledem i velikostí připomínající borůvky, obsahují mnohé vitaminy z řady B, draslík, hořčík, jód, zinek a spoustu dalších včetně „céčka“. Jejich konzumace příznivě ovlivňuje paměť i schopnost soustředit se, regeneruje oči (poklad pro všechny, kdo často hledí do jakéhokoliv monitoru), podporuje imunitu. „Zázračné kuličky“ snižují hladinu cholesterolu v krvi, krevní tlak, zpevňují cévy, čímž příznivě podporují celkový krevní oběh. Díky přírodnímu cukru jsou vhodné i pro diabetiky. Oceníme je i při střevních potížích.
Pokud černý jeřáb ve vaší zahrádce zatím chybí, lze jej jen doporučit. Stromek či keř ji nejen ozvláštní krásnými květy a podzimním listím (keře lze využít i jako živý plot), ale nabídnou i spoustu užitku – dokonce prý i zpomalení stárnutí. Daří se mu prakticky ve všech druzích půdy, ani polohu si nevybírá. Vysazujeme na podzim (říjen - listopad), nebo na jaře (březen - květen). Snáší i polostín a ani škůdcům příliš nechutná. Plody běžně dozrávají v září, letos si ale opravdu pospíšily. Dobře je udržíme zamrazením, aniž by přišly o většinu důležitých látek. Dlouho však vydrží i na chladném suchém místě.
Trpkým „borůvkám“ prospívá co nejdelší pobyt na stromě či keři, klidně až do prvních mrazíků. Jejich chuť se sice výrazně vylepší, ale ptáčci to vědí také. Nejlepší je samozřejmě konzumace za čerstva, ale opravdu nemusí každému chutnat. Rozmačkané v jogurtu, se smetanou a lehce ochucené medem už získávají jiný rozměr. Skvělé jsou šťáva lisovaná za studena, víno, výluh v čisté kořalce (pravda, jen po lžičkách), džem (lze kombinovat například s jablky, ale fantazii se meze nekladou) i marmeláda, pečený čaj, kompot na způsob brusinek, lze usušit na čaj, někdo dokonce na čaj suší i podzimní lístky. Jako potravinový doplněk najdete arónii ve všech možných podobách.
