A protože vrchnost v každém režimu hledí, jak z lidu prostého vyždímat peníze, týká se to i pálení. Poplatky, daň. V oficiální pálenici musí člověk „klopit“, a ne málo. Proto přicházely a jistě stále přicházejí na svět nejrůznější podomácku vyrobené pálenice. Tato skutečnost před lety inspirovala pracovníky Slováckého muzea v Uherském Hradišti, a tak ve stodole jednoho ze zachovalých rolnických domů ve Vlčnově vznikla v roce 2010 unikátní expozice lidových pálenic. Najdeme zde exponáty letité, ale i ty zabavené v čase nepříliš vzdáleném.
Nápaditá instalace zaujme návštěvníka od prvního okamžiku. Najde tu pálenici z kovové konve na mléko, lázeňských kamen, prádelního hrnce, pračky a další kuriozity. Byť jde o činnost, která bývala mimo zákon, nezbývá než obdivovat vynalézavost a um jejich tvůrců. Exponáty jsou doplněné fotografiemi a doprovodným textem. Součástí expozice je interiér dobové hospůdky i s kredencem a celkový dojem završuje televizní obrazovka, na níž běží film zachycující vznik pálenky od sběru plodů po vypálení a koštování. Jedním ze znalců problematiky pálení byl Jaroslav Balaštík, dodnes uznávaný guru všech konzervářů a zpracovatelů ovoce a zeleniny. „Kvalitní ovocná pálenka, samozřejmě v přiměřeném množství, nemůže škodit a na Slovácku nebo Valašsku by se nám bez ní těžko žilo. Pokud si k pálence přičichneme, musíme cítit čistou vůni svěžího ovoce. Pokud z ní cítíme třeba hnilobu nebo nějakou cizorodou látku, raději takový přípitek odmítneme. A pozor, zkušený degustátor ví, že kvalita kořalky se pozná teprve tehdy, pokud není podchlazená. Pokud vám tedy hostitel nabízí vynikající pálenku přímo z mrazáku, pozor nato,“ varoval před lety Jaroslav Balaštík, když jsme spolu vlčnovskou expozici procházeli.
A právě takové „vynikající“ kořalky zřejmě vznikaly i na některých zabavených exponátech. Například takový nápoj vypálený v lavoru ze zkvašených chlebových kůrek, řepy či brambor chce už hodně silnou náturu. Kolem černého pálení kolují nejen ve Vlčnově, ale vlastně všude na jižní a jihovýchodní Moravě neuvěřitelné zkazky. Pamětníci hovoří o pojízdných pálenicích, umístěných na valníku. Přes noc si hospodář vypálil a nad ránem už zařízení odjelo do jiného dvora, kde se po setmění situace opakovala. A pokud byl v blízkosti dobrý soused, u něhož se dalo čekat, že takové pálení snaživě oznámí příslušným orgánům, vůně pálenky, která se pochopitelně ze dvora linula, se přehlušovala pomocí PET lahví pálených v kotli. Pronikavá nasládlá vůně dokázala pálenku přerazit. Ale brzo se tato metoda rozšířila a stala se naopak důkazem nelegálního počínání.
V policejních análech je zaznamenán i případ, kdy byla pálenice zabudována do sklepení domu, a tudíž nešla zabavit. Kromě úsměvných historek, ale existuje mnoho případů, kdy destilační kolona vybuchla a rozmetala část domu. A bohužel nechybí případy těžkých zranění či úmrtí. Návštěva Muzea lidových pálenic ve Vlčnově je však zaručeně bezpečná a určitě nebudete litovat.
Alena Kučerová pro portál i60
