Při svém posledním vyprávění o Telči jsem se zmínila i o výstavě Pyšná princezna, která se koná v galerii Telčského zámku. A mylně jsem uvedla, že v zámecké zahradě v Telči je kašna, do které spadla Pyšná princezna. V jednom z komentářů jsem se však dočetla, že by ona kašna mohla být na zámku Hluboká. Tak jsem trochu pátrala, samozřejmě na internetu. A skutečně, kašna, do které spadla princezna Krasomila, byla na zámku Hluboká. Ověřila jsem si to i ve filmu, kde je opravdu vidět kašna kruhová, v zámecké zahradě v Telči je kašna jinak tvarovaná (viz úvodní foto k článku). Tato skutečnost však nevadí současným romantickým dívkám, které patrně pod vlivem výstavy podlehly stejné iluzi jako já a klidně si nechávají na okraji telčské kašny zavázat tenisky od svých princů.
Pohádka Pyšná princezna se skutečně natáčela nejen v Telči, ale i na dalších místech v Čechách – na zámku Hluboká, v Třeboni a v okolí, v Českém Krumlově, v Českých Budějovicích i na Panské skále blízko Kamenického Šenova. V Telči jsou na natáčení snad nejznámější pohádky náležitě pyšní a výstava byla pro úspěch prodloužena.
Můžete zde vidět řadu původních originálních kostýmů z pohádky, které jsou v jednotlivých místnostech nainstalovány tak, aby připomínaly nějakou scénu z pohádky. Mě osobně překvapilo barevné ladění kostýmů, protože vlastní pohádka je černobílá. A z části i materiál použitý na pohádkové oděvy. Zdál se mi hodně hrubý a nepoddajný, asi jsem moc zhýčkaná současnými lehkými, hebkými a hladkými tkaninami.
Na výstavě nechybí ani bílá kouzelná květina zpívající známou písničku Rozvíjej se poupátko a zahradní konev prince Miroslava.
Výstava je přitažlivá i pro děti, které samozřejmě pohádku znají, i když je stará již 65 let. Děti si nejen se zájmem prohlížejí oblečení pohádkových postav, ale hlavně jsou spokojené, protože jim nikdo nezakazuje si cokoliv osahat. Naopak. Součástí výstavy jsou i připravené plochy pro kreslení, jednoduché testy a hry inspirované pohádkou, kdokoliv si může usednout na trůn a nechat se vyfotit. A dospělí se mohou na výstavě dozvědět i něco nového. Například že bylo v plánu natočit další díl pohádky Pyšná princezna, ale nakonec z toho sešlo.
A nenápadně pokračuji na téma pohádky. Trochu z jiného soudku. Jedno z mých vnoučat již dorostlo do věku, kdy ho pohádky zajímají. Nejen ty v televizi, ale kupodivu i ty čtené před spaním. A tak si společně vybereme nějakou pohádkovou knížku, v ní nějakou pohádku. Já čtu a vnouček pozorně poslouchá. A nejen to. Občas klade i otázky. Co je to truhla? Jak vypadá pec? Co je to draní peříí? Jak je velký ten milíř? Na co byl rytíř? Proč maminka zavázala Honzovi buchty do uzlíku, mohla mu je dát do tašky... A tak občas musím vysvětlovat co mi síly stačí. A když mi síla (a trpělivost) nestačí, pohádku tak trochu převyprávím. Občas váhám i nad drastickými scénami – například nad rozříznutím břicha vlkovi, ale vnouček se nediví, tak to nechávám být.
Na druhé straně s vnoučkem občas sdílím i pohádky a dětské programy v televizi. Nejvýše na žebříčku oblíbenosti je u něj Krteček a Pat a Mat. Z cizích pohádek frčí u mého vnuka doktorka Plyšáková, Tlapková patrola nebo prasátko Peppa. Snažím se jít s dobou a porozumět i těmto příběhům. Ne vždy se mi to daří. Jaké zkušenosti s pohádkami pro vnoučata máte vy?
