Pancéřované vozidlo v doprovodu dvou policejních aut převezlo z pražského dejvického trezoru do Národního archivu na Chodovci Zlatou bulu sicilskou. Listina, která byla vydána přesně před osmi stoletími, bude za mimořádných bezpečnostních opatření po čtyři dny vystavena pro veřejnost. Naposledy měli lidé možnost si historický dokument prohlédnout před jedenácti lety, když se nová budova archivu na Chodovci otevírala.
Výstava bude otevřena od 27. do 30. září od 10.00 do 18.00. Součástí připomenutí tohoto slavného výročí jsou i doprovodné akce určené veřejnosti.
Zlatá bula sicilská je stabilně uložena v dejvickém depozitáři Národního archivu ve speciálním trezoru, který odolá i atomovému výbuchu. "Je tam teplota do 20 stupňů a 55 procentní vlhkost. Listiny jsou uložené na speciálním zařízení - zavěšené na ramínkách pod ochranou folií. Jsou chráněny před ultrafialovým zářením, ale zároveň listina dýchá. Pečeti mají speciální pevné pouzdro, aby se nepronášely na zavěšené listině," řekla ČTK ředitelka Národního archivu Eva Drašarová.
Ve výstavním sále na Chodovci budou zajištěné podobné klimatické, světelné a bezpečnostní podmínky jako v dejvickém trezoru. Spolu se Zlatou bulou sicilskou budou vystaveny ještě dvě související listiny a také listina vydaná Karlem IV. v roce 1348 zpečetěná zlatou pečetí, v níž panovník potvrdil a rozšířil některá ustanovení Zlaté buly sicilské.
Zlatá bula sicilská je považována za jeden z významných dokumentů české státnosti. Před 800 lety, 26. září 1212, ji v Basileji vydal římský a sicilský král a budoucí císař Fridrich II. ve prospěch Přemysla Otakara I. Bula potvrzovala práva a výsady českých králů k římské říši. Někteří současní badatelé však soudí, že význam listiny byl nadhodnocen v 19. století, kdy sloužila jako právní doklad o historickém nároku českého národa na vlastní státnost.
Zlatá bula byla vděčným gestem Fridricha II. Štaufského českému králi Přemyslu Otakarovi I. (asi 1155/1167 až 1230), který jej podpořil v komplikovaném boji o římskou korunu. Listinou Fridrich II. přiznával českému panovníkovi řadu práv, v nichž nejdůležitější byla dědičnost královského titulu. Potvrzena byla i hranice českého státu a její nedotknutelnost. Tuzemský panovník dostal také titul říšského kurfiřta, takže se stal jedním z volitelů římského císaře.
Evropa přelomu 12. a 13. století se zmítala v bojích o císařský trůn. Přemysl Otakar I. dokázal obratně využít sporů mezi římským králem Filipem Švábským z rodu Štaufů (Fridrichovým strýcem) a Otou IV. Brunšvickým z rodu Welfů, který byl zvolen protikrálem. Do sporu byla zapojena i Francie, která podporovala Filipa, a Anglie, o níž se zase mohl opřít Ota IV. Vlastní zájmy sledoval i mocný papež Inocenc III., který sporů hodlal využít k posílení své pozice.
Politické třenice trvaly několik let. Poté, co byl Filip Švábský v roce 1208 zavražděn, stal se Ota IV. římským císařem. Svým slibům papeži však brzy nedostál a začal navíc pracovat proti jeho zájmům. Inocenci III. se to nelíbilo a rozhodl se proto v nárocích na trůn podpořit jiného kandidáta - mladého sicilského krále Fridricha II. Spolu s ním tak učinila říšská opozice, ale i například český král Přemysl Otakar I. V roce 1211 byl Fridrich II. korunován římských králem.
Český panovník byl velmi ambiciózním vládcem, který dokázal zdatně politicky manévrovat. Zpočátku podporoval Filipa Švábského, který mu již v roce 1198 zřejmě potvrdil dědičnou královskou hodnost. V pozdějších letech ale kvůli různým výhodám hned několikrát změnil své spojence, v určitém období stál i po boku Oty IV. Poté, co se postavil na stranu Fridricha II., získal od něho potvrzení i rozšíření již platných privilegií ve známé Zlaté bule sicilské.
Sicilskou se bula nazývá proto, že Fridrich II. při jejím vydávání neměl ještě k dispozici říšskou pečeť, takže listinu opatřil svou pečetí krále sicilského. Tvořily ji v podstatě tři provázané listiny, v jedné z nich se objevují privilegia i pro moravského markraběte Vladislava Jindřicha (mladšího bratra Přemysla Otakara I.). Originál buly, která je nazvána podle zlaté pečeti s vyobrazením Fridricha II., je uložen ve Státním ústředním archívu v Praze 4 - Chodovci.
