Většina turistů sem přijde po „hlavní“ jesenické hřebenovce – vyjedou svozovým autobusem na Ovčárnu a pak místo na Praděd odbočí na Švýcárnu. Anebo sem dojdou – od Červenohorského sedla. Místní chodí z Videl nebo Videlského kříže po žluté či modré. Odměnou za hodinový výstup (z Videl to trvá déle) je jim prázdná stezka, po které nikdo nechodí.
Švýcárna, nejstarší jesenická chata, má plechovou zelenou střechu a usměvavou obsluhu. Ta občas točí pivo v červeném tričku s bílým křížem na hrudi. Je podobné tomu, co si turisté vozí ze Švýcarska jako suvenýr. Švýcárna byla totiž založená v první půlce 19. století poté, co v roce 1802 převzali okolní panství Lichtenštejnové. Do Jeseníků přivedli zkušené alpské horaly – rodinu Aegertertových, kteří uměli chovat dobytek a starat se o louky ve vysoké nadmořské výšce.
Pocházeli patrně z Oberwilu v údolí Simental, ležícího nedaleko Thunského jezera. Otec Michael se staral o hospodářství pod Králickým Sněžníkem, synovi Johannovi zřídili v roce 1829 salaš na místě, kde předtím v 18. století stál Česnekový dům, který sloužil jako seník. Na svazích vedoucích k dnešní Švýcárně totiž roste česnek sibiřský, jenž dal jméno zdejšímu údolí, potoku i chatám.
Schweizerei pro turisty
Chatám, na kterých Aegerterovi chovali krávy a ovce, se brzy začalo říkat Švýcárny. V tehdy ryze německých Jeseníkách se na mapách objevila označení Schweizerei. Jesenická Švýcárna byla kamennou stavbou pro sto kusů dobytka. Salašník Aegert se však neocitl na místě odříznutém od světa. Turistika zažívala boom a kolem chodilo stále více lidí. Měli hlad, chtěli se schovat před nepřízní počasí a někdy je okolnosti přinutily k přenocování.
V roce 1860 proto vedle salaše vyrostla první chata určená lovcům a turistům. Brzy však shořela. Lichtenštejnové tu proto nechali v roce 1887 postavit větší turistickou chatu se 14 lůžky. Ta byla po 1. světové válce dále rozšířena na 25 lůžek. „Nová srubová chata byla na svou dobu přepychově vybavena a byla doplněna verandou s výhledem na Praděd,“ uvádí tabule popisující stručně historii Švýcárny visící v její chodbě. O majetek v Čechách a na Moravě Lichtenštejnové přišli v rámci pozemkových reforem po roce 1918 a po 2. světové válce. Po roce 1945 odešlo z Jeseníků i jeho německé obyvatelstvo, které tu mělo výraznou převahu.
Tělovýchovný svaz
V 50. letech minulého století se chata stala majetkem tělovýchovného svazu, v půdním prostoru byly vybudovány nové pokoje a začala její další éra spojená s letní i zimní turistikou a sportováním. „Byla jsem zde na lyžařském výcviku a učila se lyžovat na vleku pod chatou,“ vzpomíná Alena, sedmdesátnice z Ostravy. Vlek zde stojí dodnes, ale krávy a ovce na dlouhou dobu zmizely. Vracejí se až nyní.
Zvonička
V roce 2006 se Švýcárna dočkala jedné novinky. Přímo před chatou se objevila vysoká zvonička, která se stala jakýmsi majákem pro zbloudilé a památníkem obětí hor. Pamětní desky nesou jména českých horolezců, kteří zahynuli v horách a dalších lidí se vztahem k Jeseníkům. Jeden z nich, Otakar Václavek, syn dřívějšího správce chaty, se dokonce na Švýcárně narodil.
V Jeseníkách jsou místa s mnohem hezčím výhledem než na uříznutou horu na vrcholu kopce Mravenečník – horní nádrž přečerpávací elektrárny Dlouhé Stráně a špičku vysílače Praděd, který se noří na druhé straně. Když si sem ale vyšlápnete vpodvečer, kdy obluha uklízí tácy s borůvkovými či bramborovými knedlíky a počkáte si, až se okolní hory zahalí do teplého odpoledního sluníčka, zamilujete si to tu.
