Zní to logicky a jednoduše. Mám chatu, do které jezdím jen někdy. Na dobu, kdy tam nejsem, ji pronajmu. Někomu tím udělám radost a vydělám tak peníze. Loni se k takovému kroku rozhodl jeden starší pár z Karvinska. Jsou v penzi, chatu mají v Jeseníkách, cesta je tam dlouhá a nemohou si ji pokaždé dovolit. Potřebují každou korunu, tak se rozhodli, že v červenci chatu budou pronajímat a srpen tam stráví oni sami. Nezvolili nejlepší cestu, prostě si dali obyčejný inzerát. Ozvala se jim rodina z Prahy, zarezervovala si chatu na dva týdny. Polovinu domluvené částky poslala předem na jejich účet. Majitelé zajeli chatu uklidit, u sousedů nechali klíče. Rodina tam pak zase při odjezdu klíče vrátila.
Zbytek peněz už neposlala. Z chaty zmizel televizor. „Nechápu, že jim stálo za to odvážet starý televizor. Celkově to tam po nich zůstalo špinavé, na polštáři byly fleky od vína, které nešly vyprat. Je nám jasné, že zbytek peněz z nich nevymůžeme, najímat na to advokáta nám za to nestojí, ani si ho nemůžeme dovolit,“ vypráví majitel chaty pan Oldřich. Ozvali se mu pak ještě další zájemci, ale už žádné nechtěl.
Možná měl jen smůlu. Byznys s pronajímáním chat totiž docela kvete. Stačí si zadat heslo pronajímání chat do internetového vyhledávače a vyjede spousta nabídek. Zejména pro seniory, kteří by si rádi přivydělali, je takový způsob podnikání výhodný. Poptávka je například po horských chatách, v zimě, v místech, kde je možnost lyžování. A mnoho dříve narozených právě v zimě do svých chat nejezdí a využívají je hlavně na jaře a v létě. Kdo se k takovému kroku rozhodne, každopádně by měl vědět následující.
Pronajímání rekreačního obydlí není vhodné pro ty, kteří k němu mají silný citový vztah. Jestliže někdo roky trávil víkendy láskyplným kutěním a za každým trámem vidí partnera, který ho natíral, bude z představy, že se tam rozvaluje někdo úplně cizí, nervózní. Ani velmi dobrá suma za pronájem mu nebude stát za nervy z představ, co tam ti rekreanti zničí nebo poškodí.
Jen inzerát nestačí. Častější je spolupráce s cestovní kanceláří. Ta si však obvykle účtuje kolem dvaceti i více procent z každého ubytovaného. Výhodou je, že klienty sama shání a dodává. Majiteli chaty tak odpadají jakékoli starosti. Musí však počítat s tím, že cestovka nemůže ručit za to, jací lidé přijedou. Takže milovanou opečovávanou chatu může navštívit parta výrostků a udělat si v ní divoký mejdan.
Je třeba předejít problémům. Ve smlouvě s cestovní kanceláří nebo přímo s klientem je třeba si přesně vymezit, co se bude dít, pokud turista způsobí v objektu škody. Zpravidla se předem vyjednává kauce pro takové případy. Ta se pak vrací, když vše proběhlo v pořádku.
Teplo není zadarmo. I na to je třeba myslet. Není příliš vhodné, když je chata vytápěna pouze elektřinou. Turisté se obvykle nechovají zodpovědně a úsporně jako majitelé, takže se může stát, že topí jako diví i v době, kdy v objektu nejsou. Když pak dochází k vyúčtování a majitel či zástupce cestovní kanceláře vidí, kolik protopili, jsou z toho obvykle nepříjemné tahanice o stovky korun. Mnohem lepší je mít v chatě krb či krbová kamna a připravené dříví. Cena za něj se dá přímo započíst do pronájmu a když je ho tam připraveno přiměřené množství, turisté zpravidla spálí jen to, co mají k dispozici.
Papírování je nezbytné. Kdo se rozhodne pro takový zdroj přivýdělku, musí počítat i s tím, že je třeba kvůli pronájmu podávat daňové přiznání, pokud z něj měl nějaký příjem. A pozor, pokud pronájem chaty někdo pojal tak, že zároveň poskytuje služby, to znamená, má pravidelné turnusy, mezi nimi převléká postele, uklízí, z pohledu zákona to jsou ubytovací služby. K těm je třeba mít živnostenský list a také se těchto případů týká elektronická evidence tržeb. Tomu se však dá vyhnout právě spoluprací s agenturami, které pronájmy zprostředkovávají.
Zkrátka, vše má svá pro i proti. Pronájem chaty či chalupy se může stát příjemným přivyděláváním si, ale také hromadou starostí a stresem. Každopádně to není byznys vhodný pro každého.
