Když jsem se večer poté, co jsem sbalila rodinu na čtrnáctidenní dovolenou, podívala na chytré hodinky, čekal mě šok. Neopustila jsem dům, maximálně zalila kytky na zahradě, jen pracovala na počítači, mezitím balila a chytré hodinky mi ukázaly, že jsem za ten den nachodila 12 404 kroků, tedy 9,91 kilometru.
A tak mě napadlo, že to budu pravidelně sledovat a záznamy z hodinek, které měří počet kroků, ale i ujetých kilometrů na kole, bruslích či lyžích, si zapíšu. A takhle to dopadlo. Například na odpolední vycházce po italské Florencii snadno nachodíte 16 851 kroků (12,89 kilometrů). Pokud se ale na celý den zavřete v kanceláři, vyřizujete resty a večer strávíte na terase s knížkou, hodinky ukážou 6042 kroků (4,73 km).
Slavnostně blikali na severu Itálie na dvoudenním přechodu jihotyrolských Dolomit. První den, když jsme překonali tři horské průsmyky na cestě z Karerpassu na Seiser Alm, ukázali 28 986 kroků (22,34 km a 1200metrové převýšení), druhý den cestou do St. Ulrichu ve Val Gardeně dokonce 30 637 kroků (23,4 km, 500 metrů).
Skoro stejný počet jsem mi naskočil o týden později, když jsem se vydala do Ostravy na jeden z největších hudebních festivalů v Evropě Colours of Ostrava. Tady sice bylo metrové převýšení minimální, v rozlehlém a unikátním industriálním areálu Dolní Vítkovice jsem se také dostala přes číslo 28 tisíc.
Naopak během odpolední procházky po zámku v Hradci nad Moravicí uděláte jen 5246 kroků/4,2 km, tedy pokud kvůli bouřce nestihnete projít celý park.
Ve Vysokých Tatrách kroky přibývaly pomaleji. Například horolezecký výstup (a následný sestup) Birkenmajerovou hranou na Lomnický štít, který má 2634 metrů a je druhou nejvyšší horou Slovenska, mi „udělal“ na hodinkách jen 12 228 kroků (9,64 km). Přitom jsem druhý den ráno cítila každý sval v těle.
A pokud jste někdy šli oblíbenou trasu po Tatranské magistrále do Starého Smokovce ze Sliezského domu, nejvýše položeného horského hotelu na Slovensku, který prošel nákladnou rekonstrukcí a dnes nabízí komfortní ubytování, udělali jste zhruba 15 200 kroků (tedy i s výšlapem na Sladkovského vyhlídku).
Jedním z nejslabších „krokových“ dnů letošních prázdnin byl den po večírku, kdy jsem trpěla kocovinou. To jsem nachodila jen 7920 kroků (6,06 km). Naštěstí na krásném místě – na chatě, která leží na samotě u lesa. V křesle na terase se tam krásně odpočívalo.