Jak jsem již napsala, výstup na čtyřtisícovku jsme neuskutečnili kvůli počasí, ale to se občas stává. Nesmutnili jsme, neboť jsme zvyklí, že ne všechno v životě vychází na první pokus. V Národním parku Écrins jsme si užívali krásné přírody a nevadilo nám, že nikde není internet ani telefonní signál.
V kempu jsme objevili jezírko napájené z pravého ledovcového potoka. Po návratu z neúspěšné výpravy jsem ze srandy prohodila, že v něm zkusím osvěžit moje pochroumané spodní končetiny. Jeden kolega mě vzal za slovo a řekl, že pokud do jezírka vlezu po krk, půjde tam také a to na Adama. Trochu mě výzvou zaskočil, nepočítala jsem, že bych v ledové vodě smočila celé tělo, nicméně jsem se odhodlala a vstoupila do horské lázně dvakrát po sobě. Po pár tempech jsem zamířila na břeh, jelikož mě mrazivá voda začala štípat do zad a do žeber. Teď už vím, proč trosečníci v ledových vlnách po pár minutách umírají. Se mnou do jezírka vlezl ještě Míra, který se obětoval, abych nevypadala jako jediný blázen před četným přihlížejícím publikem. Jeho syn Míša vše natáčel jako důkaz na mobil. Kolega byl hodně překvapený, jelikož nepředpokládal, že já, jakožto jeden z největších zmrzlíků tého planety, vykonám něco takového, ale svůj slib dodržel a následující den si stáhl trenky a pomalu se ponořil do křišťálově průzračné vody. Následně se vynořil jako Venuše z mořské lastury a my se téměř váleli smíchy a ostatní kolemjdoucí zírali s vykulenýma očima a smáli se také. Já jsem udělala hrdinku a znovu se před jejich zraky vykoupala a opět dvakrát. Chtěla jsem vydržet ponořená minimálně minutu, ovšem voda mi připadala mnohem víc mrazivější a vylítla jsem na břeh vždy zhruba po dvaceti vteřinách. Tentokrát sebral odvahu i můj manžel a ledovou koupel vyzkoušel též. Byla to docela legrace.
Zde je video natočené z mobilu, když jsem vlezla s Mírou do jezírka první den:
Zde je video, které točil můj manžel druhý den (to už taková sranda nebyla), původně jsem si chtěla dát pod vodu i hlavu, ale netroufla jsem si:
