Druhá nebo třetí míza. Ten pojem je často spojován s muži. Je tím míněno, že stárnoucí muž začne různými způsoby své přibývající roky maskovat a v očích okolí poněkud šílí. Barví si vlasy, obléká se mladistvě, navazuje kontakty s mladšími ženami, nezřídka opustí tu, se kterou prožil celý život.Je to však vůči pánům značně nespravedlivé, úplně stejná diagnóza postihuje i mnoho žen. V něčem jsou projevy naprosto stejné, v něčem poněkud odlišné. Podstata je však jedna a to úvahy tohoto typu: Ještě něco stihnu, přece nejsem tak stará, musím na sobě zapracovat, co když mě tam venku čeká něco lepšího než doma?
Jednašedesátiletá Šárka si nedávno nechala udělat lifting obličeje a poté se začala scházet s výrazně mladším mužem. Její manžel se to dozvěděl a uvažuje o rozvodu. „Vybudovali jsme společně rodinnou firmu, která funguje. Máme se v podstatě skvěle. Máme dům, hodnou dceru, šikovného zetě, krásného vnoučka. Jezdili jsme v létě k moři, v zimě do hor. Nikdy mě nenapadlo přemýšlet nad tím, že Šárka stárne. Vždyť jsme zestárli oba. To její zběsilé nakupování krémů a návštěvy nějakých dermatologů jsem bral jako normální věc, ale ten lifting mi už přišel přehnaný. Ale nic jsem neříkal, když jí to udělá radost, tak proč ne, dovolit si to můžeme. Jenže ona to zřejmě brala jako start do nové životní etapy. Prostě se zbláznila a hraje si na mladou se vším všudy,“ vypráví dotyčný muž.
Šárce její chování rozmlouvají i její dvě celoživotní kamarádky, ale ona je pevně přesvědčená, že doma ji už nečeká nic než nuda. Říká, že počítá s tím, že vztah s mladším novým mužem nemusí být trvalý, ale že chce zažít ještě něco vzrušujícího. Zkrátka, že ví, že stárne, a protože se právě teď cítí být krásná a v kondici, chce to využít.
Pro někoho je to nepochopitelný přístup k životu, pro někoho naopak správný. S prodlužujícím se věkem se mnozí lidé v šedesáti chovají tak, jako dříve lidé ve čtyřiceti. „Vnímání toho, kdy je žena okolím považována za starou a sama se tak cítí, se velmi změnilo,“ podotýká psychiatrička Tamara Tošnerová. „Sondovala jsem na konferencích u etnografů zkušenosti, kdy se ženy dříve samy začaly vnímat jako staré a začaly podle toho měnit oděv. Dříve bylo cílem ženy být takzvaně začepena, tedy být co nejkrásnější na svatbě. A dál? Pak ženy zejména na venkově začaly nosit jednoduchý, nenápadný oděv, často v černé. Někteří etnografové říkají, že žena byla považována za starou v momentě, kdy její dcera dosáhla vdavek. Doba se změnila. Zůstává přání být nejkrásnější na své svatbě, ale i nadále v průběhu života. Což je dobře. Na zevnějšku záleží v každém věku. Problém nastává, pokud si však žena myslí, že její hodnota je jen v jejím exteriéru,“ dodává.
Často se to projevuje tím, že žena nakupuje čím dál více oblečení, přesto pořád není spokojena s tím, jak vypadá. Velmi často se to stává ženám v takzvaném předdůchodovém věku, kdy ještě pracují, tudíž si můžou nějaké to utrácení dovolit.
„Plánovali jsme si, jak v penzi budeme cestovat. Jenže nevím za co, když žena absolutně odmítá cokoli odkládat ze svého platu a vše utrácí za hadry a kosmetiku. Nikdy taková nebyla. Vždy se pěkně oblékala, ale nikdy ji to nestálo tolik peněz. Je schopna si nyní koupit dva nové kabáty za zimu a ještě i zimní bundu. Pořád se přitom prohlíží v zrcadle, pořád je nespokojená,“ vypráví dvaašedesátiletý Miloš. „Pro mě pořád pěkná holka. Jistě, přibrala, ale mně to nevadí, líbí se mi. Jenže ona stále kouká, v čem vypadá štíhlejší. Hromadí oblečení, nevynosí ho, utrácí teď jako šílená. Prožívá období nespokojenosti, je mrzutá a posedlá svým vzhledem. Nenapadlo by mě, že se něco takového stane v šedesáti holce, která byla celý životě normální,“ dodává.
Když muž ženě, která právě prožívá druhou či třetí mízu, říká, že se mu líbí taková, jaká je, je to špatně. Uslyší něco v tom smyslu: No jasně, protože tobě je úplně jedno, jak vypadám, ty nikam nechodíš, pořád jen chceš sedět doma, tak bys byl nejradši, kdybych vedle tebe seděla v teplácích.
Když muž ženu, která právě prožívá druhou či třetí mízu, podporuje a říká jí, aby si kupovala další a další oblečení, krémy a chodila na různé procedury, je to také špatně. Uslyší: „No tak vidíš, už se ti nelíbím, však já to vím, že už jsem stará, tlustá, hnusná, nemožná….“
Když muž neříká nic, je to nejvíce špatně: „Už mu na mně vůbec nezáleží, tak ať se nediví, že brouzdám na seznamkách.“
Zkrátka, je to zapeklitá situace, se kterou si muž zpravidla neumí poradit. Neví, co má dělat, pokud sám pocity své ženy nesdílí. A to obvykle nesdílí. Naopak se často stává, že začne přemítat nad tím, že támhleta sousedka má takové sympatické vrásky kolem očí, až je tím nesmírně přitažlivá, a jak se pořád pěkně směje, ta má určitě radost ze života a netráví čas před zrcadlem hodinovým promazáváním očního okolí krémem za tři tisíce. Ano, tak nějak v takové situaci asi každý normální muž vyššího věku začne uvažovat.
