Tu situaci zná hodně lidí. Rodina je doma a pes začne být neklidný. Chodí ke dveřím, poštěkává, kňučí.
„No jo, páníček se už asi vrací, že ano?“ smějí se lidé. Pak dotyčný, kterého má pes rád, opravdu po chvíli odemyká dveře.
„On tě cítil už půl hodiny dopředu.“
„To není možné, před půl hodinou jsem teprve sedal v práci do auta.“
„On vždycky cítí předem, kdy se vrátíš.“
Kdo nikdy nežil se psem, podobným jevům pochopitelně nevěří. Kdo však se psy svůj život spojil, časem začne toto téma hodně probírat. Profesor přírodních věd univerzity v Cambridge Rupert Sheldrake zveřejnil výzvu, aby mu lidé posílali informace o schopnostech svých psů předpovídat čas jejich návratu domů. Získal tak přes více něž pět set příběhů, mnozí lidé s ním pak vyplňovali dotazníky.
„Někteří psi čekají u dveří či okna deset i více minut před návratem svého pána domů z práce, z nákupu, ze školy či jiných pochůzek. Jiní vybíhají ven a vítají své páníčky na ulici nebo na zastávce autobusu. Jsou psi, kteří se takto chovají s každodenní pravidelností, jiní pouze tehdy, když se majitelé vracejí z dovolené nebo jiné delší nepřítomnosti. Někdy projevují vzrušení dokonce několik hodin až dnů předem,“ uvedl Rupert Sheldrake ve své knize Váš pes to ví, ve které své dlouholeté zkoumání různých psích schopností shrnul.
Někteří přírodovědci přisuzují toto chování psů jejich výbornému čichu a sluchu nebo pravidelným návykům. Jenže jak si vysvětlit, že jsou zdokumentovány případy, kdy psi jsou neklidní předem, i když se lidé vracejí v různých časech, nahodile. Někteří projevují neklid už v době, kdy třeba jejich blízký člověk teprve sedá do letadla v jiné zemi. „Zdá se, že vědí, kdy jejich majitelé jedou domů, přestože jsou ještě mnoho kilometrů vzdáleni,“ tvrdí Rupert Sheldrake.
V rámci jeho výzkumu lidé do svých bytů a domů dokonce namontovali kamery a sledovali tak, jak se psi chovají, když jsou úplně sami. A potvrdilo se, že psi předem cítí návrat pána. „Někteří psi jsou nepochybně zvyklí na pravidelné návraty pána, takže ho v tu dobu očekávají. Málokdo to však považuje za nějak pozoruhodné. Ovšem ve většině z více než pěti set zpráv, které jsem dostal, toto chování psa není vysvětlitelné jako naučené chování,“ tvrdí přírodovědec Sheldrake. Čich za tím není, přestože je psí čich mnohonásobně lépe vyvinutý než lidský. Jenže i psi s tím nejlepším čichem cítí pachy maximálně na půl druhého kilometru. Takže je vyloučeno, aby čichem poznali, že jejich pán nasedá do auta v deset kilometrů vzdáleném městě. Navíc takto psi často reagují při zavřených oknech.
Další otázka tedy zní: Co když svého pána prostě slyší? I tato možnost je vyvrácena. Někdo si sice myslí, že pes pozná stále stejný zvuk auta, kterým se pán vrací a proto začne být neklidný už v době, kdy se auto třeba zdálky blíží k domu a jiní rodinní příšlušníci ho zatím vůbec neslyší.
Jenže jsou zaznamenány případy, lidé jezdí nejrůznějšími dopravními prostředky, blíží se k domovu z různých stran, v různé doby, a jejich psi přesto pokaždé dopředu spolehlivě vědí, že se blíží. Deset, dvacet minut předem to vědí. Jsou dokonce zdokumentovány případy, kdy psi reagují na návraty lidí letadly, a to v době, kdy dotyční ještě jsou teprve ve vzduchu. A takových případů není málo. „Skeptikové jistě přispěchají s alternativním vysvětlením, že tvrzení majitelů zvířat nejsou věrohodná, protože jim může selhávat paměť, mohou si vymýšlet a klamat nebo své miláčky idealizovat,“ podotýká Rupert Shleldrake a tvrdí, že on však výpovědím lidí věří. A provádí další výzkumy, které mají odhalit, zda psi mají schopnosti, které si my lidé nedovedeme vysvětlit.
„Ve výzkumech chování psů a ve výcviku došlo k obrovským posunům. Na rozdíl od našich předků víme, jak pes myslí a jak se učí. Umíme psí jazyk, psí myšlení. Už neplatí, že je nutíme dělat to, co my chceme. My s nimi komunikujeme. Díky tomu se o nich dozvídáme velmi zajímavé věci,“ říká jeden z nejuznávanějších českých kynologů Jiří Ščučka. A čím více se o psy zajímáme, čím více s nimi komunikujeme, tím více nás fascinují.
A právě schopnost cítit, že se jejich blízký člověk blíží, je jednou z nejpozoruhodnějších věcí, na kterou jsme za léta soužití se psy přišli. Je pozoruhodná a fascinující, protože nevíme, jak ji vysvětlit. Jestli vůbec vysvětlit lze.
