A to se v mém případě stalo. Říká se sice, že zamilovaní jsou slepí, ale u mě to opravdu neznamená, že nevidím její nedostatky. Ale ruku na srdce, přitahuje nás výlučně dokonalost?
Albánie je země, kde naši vrstevníci žili velkou část života za zavřenými dveřmi. Lidé znali pouze své domovy, nikdy nejeli na dovolenou podle vlastního přání, ani ve své vlasti, natož do ciziny. Neměli ostatně ani auto, aby mohli vyjet. Znali jen to, co viděli a slyšeli v televizi. A byli nejspíš přesvědčeni, že je to tak v pořádku.
Rozpad Varšavského bloku postihl samozřejmě i Albánii. A "pohled" za hranice představoval pro někoho velké nadšení, pro jiného velký šok. A tak je to asi dodnes. Generace, která zestárla, si žije většinou stále svým naučeným způsobem, kde převládá skromnost a nenáročnost. Nevím, zda někteří dokonce nevzpomínají s nostalgií na staré zlaté časy. Ti mladší ovšem využili příležitosti a začali podnikat. Jak dalece poctivě, to mi nepřísluší hodnotit. Ale je pravda, že v životní úrovni jsou i na první pohled viditelné výrazné rozdíly. Hodně to demonstruje bydlení a auta. Přibývá mercedesů a dalších západních značek - Audi, BMW, Porsche. Oblíbené jsou i silné motorky a Harleye. Jsou ovšem i lidé, kteří hledají v kontejnerech. Většinou však ne jídlo, ale suroviny, které chtějí dát do sběru. Místní Romové sice pracují, většinou v úklidových službách a jako stavební dělníci, vedle toho však i kradou kovové věci, například poklopy na kanály. Někdo občas na ulici žebrá. Podobné scény však vídám každodenně i v centru Prahy.
V celé zemi je na jedné straně patrná tendence dostihnout Evropu a včlenit se do ní, na druhé však zůstává stále typicky balkánská osobitost, umocněná sousedními státy bývalé Jugoslávie - Makedonií, Černou Horou, Kosovem. Od roku 2015, kdy jsem navštívila Albánii poprvé, se mi zdá, že na misce vah začíná s nástupem nejmladší generace převažovat to evropské se sklonem ke komercializaci. To se projevuje především ve výstavbě - roste neskutečné množství hotelů, ale i obytných domů, v nichž je spousta bytů na prodej i na hypotéku. Stará nedůstojná zástavba postupně mizí. Vyrostla i honosná nákupní centra. Nevím, zda z důvodu nedostatku stavebních parcel nebo z tradice, je tendence stavět na naše poměry nezvykle obrovské domy, a to i na ulicích s frekventovanou dopravou. Řada bytů je však zřejmě pro tamní občany finančně nedostupná.
Obchody mají běžné zásobování, hodně výrobků kromě domácích je italských, německých, "jugoslávských". Všude jsou lékárny a překvapivě mnoho dentálních klinik, které nabízejí nadstandardní stomatologickou péči. Restaurace a snacky jsou blízké tureckým či řeckým a makedonským. Původní charakter si zachovaly tržnice s ovocem a zeleninou, ale i mléčnými výrobky a rybami.
Podle mých poznatků jsou dopravní komunikace ve velmi dobrém stavu. Právě tak chodníky ve městech. Městská doprava je levná a funguje bez problému, všude jsou značené zastávky. Hodně starších lidí jezdí na kolech. Z vlaků jezdí snad jen pomalé osobní motoráky do menších měst. Kromě aut se jezdí téměř výhradně autobusem. Autobusy mají charakter dálkových autobusů u nás.
Lze pozorovat silné rodinné vazby. S dětmi chodí rodiče i prarodiče. Mladé dvojice sice spolu chodí, případně se vedou, avšak nijak se veřejně neobjímají a dívky jsou zdánlivě méně aktivní vůči chlapcům než u nás. A v partě není mládež vůbec hlučná, podle způsobu mluvy se zdá, že tam nepadají žádné vulgarismy. Ačkoliv se v Albánii poměrně dost kouří, tak mládež, hlavně dívky, na ulicích vůbec. A konzumace alkoholu je celkově jaksi umírněnější.
K turistům se místní lidé chovají zdrženlivě. Rozhodně se jim nepodbízejí a nevnucují jim své zboží a služby, snad s výjimkou turistického bazaru v Krujë, kde chtějí přednostně eura. Nevím, zda je ve zdrženlivém chování ostych nebo hrdost, ale rozhodně to je příjemnější než být stále atakován.
A jak dál, nevím. Ještě stále je možno zažít scénu, kdy průvodčí autobusu doslova v náručí vynese méně mobilního dědečka či babičku do autobusu, aby neupadli. Ještě se setkáme s mladými, kteří na ulici láskyplně vedou své křehké babičky. Jak dlouho ještě, než se zařadí i v tomto směru do Evropy?
Držím Ti palce, Albánie, a přeji Ti šťastnou a stále vlastní, osobitou budoucnost. Znám Tě sice jen trochu, a to jako turistka, ale získala sis mé sympatie. Třeba se zase shledáme.
