Jak vidíte dnešní české seniory - šedesátníky?
V porovnání s dobou před třiceti lety se má většina z nich dobře. Znám spoustu velice aktivních lidí. Hlavně těch, co aspoň trochu sportují nebo chodí na Univerzitu třetího věku. Pak znám i lidi, kterým bylo šedesát už ve dvaceti. To jsou mí vrstevníci a ti pořád nadávají a na něco si stěžují. S těmi je to těžké.
Co byste v tomhle věku chtěla dělat vy – profesně i soukromě?
To záleží, samozřejmě, na zdravotním stavu. Ale pokud budu zdravá, chci pracovat a sportovat. Baví mě například golf, který se dá hrát i v hodně vysokém věku. A baví mě také pěší turistika.
Máte dva školáky. Je pro vás začátek roku stres?
Hlavně první dva týdny v září. Některé učebnice pro třetí třídu mají jiný rozměr, než měly učebnice pro třídu druhou. A rázem nemáte doma ty správné obaly, které jste si poctivě schovali, abyste je mohli recyklovat. A taky vybrat kroužky tak, aby to časově vycházelo - to není vůbec žádná legrace.
Co teď děláte? Na jakých projektech se podílíte?
Věnuji se hlavně mediálním tréninkům a výuce prezentačních dovedností, vysílám v televizi a v rozhlase. Nově teď začnu učit moderování na Mezinárodní konzervatoři, na což se moc těším. Pracuji i na několika charitativních projektech. Například s Nadačním fondem Dům Ronalda McDonalda jsem připravovala pokoje pro rodiče dlouhodobě nemocných dětí v Motole. Tento projekt sleduji už od začátku. Nadace chce vybudovat v motolské nemocnici dům, ve kterém by mohli bydlet rodiče dlouhodobě nemocných dětí během jejich hospitalizace. Moc jim fandím. Podpořila jsem také projekt proti šikaně Bubny do škol. Díky bubnování se najednou mezi dětmi otevřeně mluví o šikaně a agresi. Teď v říjnu také mimo jiné moderuji tiskovou konferenci Spejbla a Hurvínka, což jsou moji dětští hrdinové. Nejvíc jsem milovala jejich Večerníčky.
Co vás vede k aktivní podpoře těchto nadací?
Mám malé děti a dovedu si představit, do jak těžkých situací se rodiče mohou dostat. Proto se do takových akcí zapojuju moc ráda.
Co vás v poslední době potěšilo?
Potěšilo mě, že se dětem líbí ve škole a že už si po prázdninách zvykly na obvyklý školní provoz. Těším se do kina na film Toman, a těším se, že si přečtu knihu Dědina od Petry Dvořákové. A těším se na lyže!