„Vadilo by vám, kdybych vám dal určitou věc, která vám zaručí v naší zemi nedotknutelnost a otevře vám dveře ke každému?“ zeptal se předseda sovětské vlády Vladimír Lenin svého hosta. Třiadvacetiletý americký lékař kývl: „Samozřejmě nevadilo.“ „Byrokracie patří k našim klatbám,“ pokračoval vůdce ruských komunistů. „Mluvím o tom stále. A já to zařídím takhle…“
Vytáhl svou fotografii a napsal na ni věnování: Soudruhu Armandu Hammerovi Vladimír Uljanov Lenin.“ A připsal datum: 10. 11. 1921. Mladý muž se podíval na fotografii a spokojeně konstatoval: „To bude začátek naší vynikající spolupráce.“ Pro rodinu Hammerových, původně ruských Židů, bylo přesídlení do sovětského Ruska východiskem z nouze. Ve Spojených státech, kde byly zakázány potraty, je lékaři dělali ilegálně.
Mladý Armand Hammer, který studoval lékařskou fakultu Kolumbijské univerzity v New Yorku, se během španělské chřipky po Velké válce pokusil o potrat u manželky ruského diplomata, která měla zápal plic – žena však zemřela. Otec dr. Julius Hammer, praktický lékař a majitel pěti obchodů, vzal vinu na sebe. Policie ho zavřela.
V proslulém newyorském vězení Sing-Sing prožil dva a půl roku. Původně Hammerovi uprchli v roce 1875 z Oděsy do USA, aby unikli pogromům na Židy. Juliu Hammerovi bylo šestnáct let. Brzy vstoupil do Socialistické dělnické strany USA a jako její delegát se v roce 1889 účastnil 7. kongresu Socialistické Internacionály ve Stuttgartu, kde se seznámil s Leninem. Dva roky po vítězství bolševiků v Rusku, roku 1919, se podílel na založení Komunistické strany USA. Teď začnou Hammerovi s Rusy obchodovat. Země po občanské válce potřebuje potraviny – a nám mohou poslat třeba kožešiny. Ovšem americkým úřadům nemohli prozradit, že míří do Moskvy, kde vládnou bolševici – řekli tedy, že se stěhují do západní Evropy.
Hladký průběh obchodu museli nejdřív předjednat. Armand Hammer, narozený v New Yorku roku 1898, se spojil s Ludwigem Martensem, ruským revolucionářem německého původu, který působil v New Yorku jako neoficiální zástupce bolševické vlády. V únoru 1917 se Martens účastnil v Petrohradě revoluce, která svrhla cara, a potom odjel do USA. S ním se mladý Američan domluvil, že pošle do Jekatěrinburku na Urale loď plnou obilí a bude za ně požadovat kožešiny a kaviár.
Když zpráva o této transakci došla do Kremlu, dotazoval se Lenin telegraficky Martense, jestli je to pravda a jestli ji doporučuje? Martens odpověděl: „Ano, důrazně tento obchod doporučuji.“ Po přijetí mladého Američana Leninem si Hammerovi pronajali v centru Moskvy byt o čtyřiadvaceti pokojích. K obsluze měli osm sluhů a dva řidiče aut. Takový přepych si nemohli dovolit ani lidoví komisaři (ministři). Sovětští vůdci, kteří navenek horovali pro střídmost, to americké rodině dovolovali – byla pro ně mimořádně cenná. Mladý Hammer se místo doktorování vrhl do byznysu. Na rozdíl od otce mohl Spojené státy volně navštěvovat. Bez ohledu na blokádu bolševického státu ze strany ostatních zemí tam dovezl velkou zásilku léků a zdravotnického materiálu z poválečného výprodeje americké armády – dostal za ni 150 tisíc dolarů.
Lenin mu nabídl, aby zažádal o koncesi na těžbu azbestu z ruských dolů, a zařídil, aby ji bez byrokratických průtahů dostal. Také ho doporučil Felixovi Dzeržinskému, náčelníku nově vzniklé tajné policie Čeka (později NKVD a KGB). Americká rodina začala bohatnout na obchodu mezi Ruskem a Spojenými státy. Dzeržinskij mu údajně dal údajně 75 tisíc dolarů na vyhledávání Američanů, kteří sympatizují s komunismem. Oba si uvědomovali, že potřebují ve Spojených státech vybudovat základnu. V květnu 1924 založil Hammer v New Yorku obchodní zastupitelství AMTORG (The American Trading Corporation), které se oficiálně zabývalo obchodem, ale neoficiálně i špionáží. Většina jeho zaměstnanců totiž pocházela buď z NKVD anebo z vojenské rozvědky GRU.
Zabývala se sběrem tajných informací, verbováním vhodných lidí ve vládních úřadech, rovněž v průmyslu, zvláště vojenském, organizováním místních komunistických buněk a jejich financováním. Toto tajemství začaly americké zpravodajské služby odhalovat až koncem druhé světové války. Po rozluštění japonských kódů se pustili jejich kryptoanalytici v rámci projektu Venona i do dešifrování mezi sovětskými institucemi v USA a Moskvou. Díky tomu dodatečně odhalili rozsáhlou špionážní síť po celém světě včetně agentů nasazených na atomový projekt Manhattan. Při obchodování v Rusku používal Hammer osvědčené sovětské metody. Když někdo od něho požadoval úplatek, oznámil to Leninovi nebo Dzeržinskému – a tajná policie vyděrače zastřelila. Čilý americký obchodník vyvážel i sochy svatých, zlaté předměty a další věci, které bolševici uloupili v kostelích před jejich zbořením.
Vynálezce sériové průmyslové výroby Henryho Forda přiměl, aby prodal Moskvě továrnu na výrobu traktorů. Když umíral Lenin, začal se Hammer přátelit se Stalinem. I nový sovětský vůdce si cenil Američanových služeb. I později byl Hammer v Kremlu vítaným hostem. Měl srdečné styky se všemi dalšími generálními tajemníky bolševické strany: Nikitou Chruščovem, Leonidem Brežněvem, Jurijem Andropovem, Konstantinem Černěnkem a Michailem Gorbačovem. Dostal i nejvyšší sovětské vyznamenání – Leninův řád.
Není divu, že si tohoto všestranného podnikatele se širokými vztahy k bolševickému světu všímala jak kontrašpionáž FBI, tak výzvědná služba CIA. FBI na něj založila svazek v roce 1919, ale později ho museli uzavřít – na nátlak senátora Alana Gora mladšího. Všichni se domnívali, že je agentem KGB, ale nikdo to nemohl dokázat. Britská tajná služba informovala CIA, že pere špinavé peníze pro Rusy. V roce 1956 koupil Hammer akcie zadlužené firmy Occidental, která se zabývala těžbou ropy.
Brzy se společnost vzpamatovala a za deset let začala investovat v Bolívii, Libyi, Peru, Venezuele a v dalších zemích. Postupem času se Hammer pustil do podnikání ve výrobě alkoholu, dobytkářství, stal se sponzorem výtvarníků. Posměšně se mu říkalo „Soudruh Milionář“. Před druhou světovou válkou se tento podnikatel skamarádil s chudým senátorem Gorem z Demokratické strany a uhladil mu cestu ke zbohatnutí. Když ho v roce 1970 už nezvolili do senátu, jmenoval ho šéfem společnosti Occidental Petroleum, divize uhlí. A později pomáhal do Kongresu Gorovi mladšímu. Přesto Hammer častěji podporoval republikány.
Například před prezidentskými volbami tajně financovat kampaň Richarda Nixona. Později pomáhal do Bílého domu Georgi Bushovi. V roce 1987 pozval Gorbačov Armanda Hammera do Kremlu porady na poradu o vztazích mezi Sovětským svazem a Spojenými státy. V Moskvě se Armand Hammer také dvakrát oženil.
Poprvé v roce 1927 s ruskou herečkou Olgou Van Root, která mu dva roky nato povila syna. Po rozvodu si vzal za války její kolegyni Angelu Zavely. A v polovině padesátých let si v USA našel bohatou vdovu Frances Barrettovou, s níž zůstal do smrti. Zemřel 10. prosince 1990 v New Yorku ve věku dvaadevadesáti let. Jaký tedy byl dr. Armand Hammer ve skutečnosti? Sovětský vlivový agent? Příznivec republikánů? Osvědčil se v obou rolích. V každém případě pomohl bolševickému státu v nejtíživějších letech jeho existence – a to se nezapomíná. A otevřel do USA dveře sovětské špionáži. Dolarové dotace dvěma republikánským kandidátům mohly být jenom odpustkem za jeho předcházející neamerickou činnost.
Očima spisovatele Karla Pacnera: Propustka od Lenina
8. 10. 2018
Dějiny často tvoří příběhy lidí, často neznámých či málo známých. Někdy jim historici nepřisuzují zvláštní význam, často je ve svých dílech uvádějí jakoby pod čarou. Právě o nich je kniha novináře a spisovatele Karla Pacnera Doteky dějin.
Zpět na homepage
Doporučujeme
Články z Drbna.cz
Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.
Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:
- Váš nejnovější článek
- Nejnovější komentáře k vašim článkům
- Nové vzkazy od přátel
- Nové žádosti o přátelství
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí.
V úterý 5. listopadu proběhnou ve Spojených státech amerických prezidentské volby. Tématem kvízu tohoto týdne budou nejen američtí prezidenti, ale i zajímavosti z USA.
Necháváte se před sezónou chřipek a covidu očkovat?
Ano, mám očkování proti chřipce i covidu
Ano, nechávám se očkovat proti chřipce, proti covidu už ne
Ano, nechávám se očkovat proti covidu, proti chřipce ne
Nechával(a) jsem se očkovat, ale už to nedělám, nepomáhá to
Ne, neočkuji se ani proti chřipce, ani proti covidu